Nástěnka

Na nástěnku můžete každý den zapisovat, co vaše postava prožila. Můžete psát, jak se ji vedlo, s kým tam byla, co dělala. Dávejte si ale pozor na ovlivňování postav, které nejsou vaše. Můžete napsat, že jste s nimi mluvii, ale to jen v tom případě, že s vámi byly v chatove místnosti.  

Pátrání
2.1.2017 | Shawn Carter Greaves

Je třeba jednat. Začíná toho být až příliš. Dva mrtví, jedna vyděšená, on skoro přizabitý a Aiden v kómatu. Je pravda, že pro Shawna je rodina Fraserů něco jako mor šířící se závratnou rychlostí, který člověka stráví zaživa. Ale také to jsou lidské bytosti, které je třeba chránit. Sice teď s jedním bydlí přímo pod jednou střechou, ale momentálně s tím ve svém stavu nic nezmůže.
Co je pro Shawna více nepochopitelné než vraždící přízrak, je Rosina tolerance. Philipovy dva dny pod její střechou se nějak protáhly a ještě si tam nakvartýroval toho svého synovce. Shawn pochybuje, že se z malého Jamieho někdy může stát solidní dospělý člověk, který by nebyl aspoň z půlky tak imbecilní jako jeho otec a strýc. Shawn čekal, že u Rosie se mu povede dobře, jen do té doby, než zase bude schopný normálně máchat rukama, ale s Philipem a Jamiem to dost dobře nejde. Proto se raději zdržuje jen v Rosině pokoji, kde přespává. Gauč v obýváku si zabral Cipísek a křeslo zase Westy. Kde spí ti dva neandrtálci, to je Shawnovi celkem fuk. Spolu s Cipískem tam byl první a navíc nikdy nemůže Philipovi odpustit, že se k Rosie choval jako hovado a jeho bratr ještě hůř. Pokud už tedy musí Shawn zavítat do přízemí, je to spíš jen proto, aby na Philipa hodil nějaké odpadky nebo něco podobného.
Ale po tom všem se musí něco udělat. Policie nic nezvládá, dělí se na dva tábory a všechno podstatné jim uniká. Hrobník taky nepřispěje ničím kloudným. Snad jen potvrzením toho, že Shawn se zase musí vydat na noční průzkumy. Ale nejdříve je třeba začít něčím snadnějším. Ve svém stavu se jen tak do okna nevyšvihne. Je třeba začít knihovnou.
Už tři dny se Shawn probírá kvanty knih o historii města. Předtím zkoumal jen něco o Wattersonově domě. Teď je třeba jít hlouběji. Je třeba vědět všechno. Domů si knihy nebere, tam je squatter Paprika a Shawn nepotřebuje, aby mu čmuchal ve věcech. Raději se zašije v knihovně, kde se dveře stejně netrhnou.
Takže Hawkville. Založeno 1390 na místě zničené vesnice Hawk, která byla srovnána se zemí na rozkaz krále Richarda II. To všechno Shawn ví. Tohle se traduje mezi lidmi dlouho. Poslední vykopávky odkryly masový hrob, který později historici identifikovali jako hrob zavražděných obyvatel vesnice Hawk. Nové město, tehdy Bridgestone, bylo postaveno právě na tomto hrobě. To Shawn taky ví. Od toho se odvíjejí další povídačky o různých zjeveních. Takové příběhy sám vyprávěl Rosie, když byla malá. Různá zjevení, hlasy davu na kraji města. Vždycky to byly jen strašidelné báchorky na dobrou noc. Po všem, co se ale v posledních dnech stalo a co Shawn sám viděl, už to pro něj ale nejsou jen historky. Děje se tu něco hodně vážného.
Fajn, duchové, zjevení, hlasy, zvuky. Všechno spojované s vyvražděním vesnice nebo s morovou epidemií. Jenže co s tím? Musí to mít nějakou souvislost. Proč se teď, v moderní době, ve 21. století, objevil jakýsi přízrak, která někoho děsí, někoho mlátí a jiného zabije? Aiden sice není mrtvý, ale Shawn je přesvědčený, že měl být. Samotného Shawna ta neviditelná síla házela po celém domě, dokud se sám nedostal ven. Na náměstí měl Aiden zemřít. Ten přízrak něco vyrušilo. Zmizel úplně náhle, jen tak, vypařil se. Nestihl dokonat své dílo. Co ale Shawnovi uniká? Beth to pouze vyděsilo. Jak se později dověděl, Ryana před dvěma lety taky. Takže to není žádná novinka. Už se to stalo. Ryan si z toho domu tehdy odnesl zlomenou nohu, ale to byla nehoda. Propadla se s ním podlaha a neměl takové štěstí, jako Beth. Musela to být jen náhoda. Na Beth to zjevení taky jen řvalo a vyděsilo ji. Když tam pak přišel Shawn, napadlo ho to. Útočilo to. A o pár dní později na náměstí to už chtělo zabíjet. Ano, i Shawn by klidně Aidena zabil, kdyby byl takový, ale tohle bylo jiné. Ten přízrak násilí stále stupňuje. Ale co ti dva mrtví na radnici? Už zabíjel. Ale co s tím měly ty nevinné oběti? Collemanová a Peterson.
Shawn zběsile pročítá knihy a dělá si poznámky. Hromady poznámek. Přemýšlí a v knihovně už mu nezbývá skoro žádná kniha, kterou by mohl použít. Farlow, Collemanová, Peterson. Byrne, Greaves, Fraser. 6 lidí. 2 vraždy. 1 pokud o vraždu. V něčem ta spojitost být musí. Poslední kniha, kde by se mohly schovávat nějaké odpovědi, leží rozevřená před Shawnem - Hawkville a duchové napříč staletími. Fotky, současné rekonstrukce, plány apod. Shawn otáčí stránky a bloumá očima po fotkách, řádcích...Otočí stránku v půlce knihy a chce jít dál, ale v tom se zarazí a zběsile trhne stránkou zpátky. Nevěřícně zírá na fotku přes půl stránky. Je na ní rekonstrukce člověka podle nalezených pozůstatků. Dobová vojenská uniforma, výzbroj. Shawna ale zaujal mužův obličej. Viděl ho docela nedávno. Bledší, výhružnější, mrtvolnější, ale byl to on. Rychle sjede pohledem k popisku pod fotkou a ta slova se mu vypalují do mozku: Jonathan Reys Watterson, 1452. Shawn vystřelí od stolu jako raketa a nedbá na bolest. Musí na radnici. Musí vidět všechny spisy, všechny záznamy. Cokoliv. Jestli se něco skrývá přímo v historii města, musí to najít. Dřív, než bude pozdě. Protože to všechno, to všechno udělal on. Děsil, hrozil.....zabíjel. Byl to on. Jonathan Reys Watterson.

Vzbuď se!
2.1.2017 | Philip Alexander Fraser

Prožívám muka. Doslova a do písmene. V práci jsme nepohnuli s žádným případem, Rosina mě toleruje ( myslím, že mě pořád stejně nenávidí ), farma se drží jen tak tak a to díky nájemníkům, kteří se o ni starají ( a o dům taky ), Aiden je pořád v kómatu a Jamie se ptá, kdy se táta vrátí domů. Co mu na to mám jako říct?
Jo, takže pořád přebýváme u Rosiny. Já, Jamie, Rosia, ti prašiví psi a Objímač mís. Toleruju ho, musím teď být pro Jamieho dobrým příkladem. Snažím se ho držet nad vodou. Beru ho s sebou na stanici nebo na pole anebo prostě ven, aby nemyslel na tátu v nemocnici. Ale i tam chodíme a povídáme mu o tom, co se děje.
Všichni říkají, že to udělal duch. Ale to je podle mýho blbost! Duch přece nemůže omotat smyčku kolem krku mýmu bráchovi! A navíc duch neexistuje! Myslím, že to jsou povídačky starých bab, které přiživuje můj kolega. Všichni se honějí za přeludem, zatímco já hledám stopy, proč by někdo ubližoval Aidenovi a hlavně, kdo by to udělal.
Musím být silný, postarat se o Jamieho, probudit Aidena ( i přes to že nejsem nějaký chirurg ) a přivést pachatele před spravedlnost.

Tak si sním a sním a sním
29.12.2016 | Aiden Malcolm Fraser

Růžový mráček. Je ve tvaru koně. Ne, je to bizon. Sedím na něm a jedu. Ne, nejedu. Já se plovím! Kilt mi povlává ve větru a stejně tak i moje vlasy. Jo, mám vlasy, co by mi záviděla kdejaká poběhlice. Něco držím. Mám meč? Ne, jsou to vidle. Asi na seno, když jsem ten farmář. Jo, jsem superfarmář. Brázdím nebesa jako Jezdec Apokalypsy. Ale kterej z nich? Asi hlad, když se tím živím. Nebo jsem smrt? Zabíjím lidi? Ne, já jsem jen přes zvířátka. Jací jsou ty další dva? Mor. Chacha! Přináším krutou nemoc na pozemšťany. Proč bych to dělal? Jsem dobrák. A poslední je válka! Hm, válka je tak leda v mý rodině. Ale to přebolí.
Teď sedím v ratanovým houpacím křesle a pletu punčochy. Asi pro vnoučata, ale dům je prázdnej. Kde je Jamie? A Philip? Kde je můj brácha? Philipe! Vrať se domů! K rodinnému krbu, ke své rodině. Dáme dýmku a whiskey.
Proč mě nikdo neslyší?

Duch
28.12.2016 | John Davis

Nikdy jsem nevěřil na ducha, ale co se včera stalo na náměstí, mě utvrdilo, že duchové existují.
Přišel jsem na náměstí, šel jsem na pochůzky. Po chvíli jsem potkal Caitlin, kterou jsem dlouhou dobu neviděl. Caitlin stavěla stánek, teda měla ho rozdělaný, dělal jsem si z ní prdel, zda krade stánek, samozřejmě, že staví. Chvilku jsme klábosili, když přijel s traktorem Aiden Fraser, bratr od mého kolegy Philipa Frasera, vzal kladivo a za chvilu měl budku postavenou, tak jsem pomoct už nemusel. Říkáte si, že nic zajímavého? Jasně, že ne, jenom Aiden chtěl sbalit Caitlin, což bylo fakt nenápadné. U něho slovo nenápadně ani neexistuje.
Za chvilu, se nad kašnou začala formovat mlha a následně postava. Říkal jsem si, co to je za kanadský žertík. Když už se to zformovalo v postavu, začalo se to rozhlížet po náměstí a pak to zahlédlo Aidena a pak ta postava zahřměla TY!!! Já nechápavě se díval na Aidena a na tu postavu nad kašnou, z ničeho ho chytlo lano kolem krku a začalo ho to škrtit. Nečekal jsem na nic a jako policajt jsem vytáhl zbraň a vystřelil po té postavě 4 rány, ale ty prošly skrz. Pak ho to pustilo a Aiden upadl do kómatu. Když ho sanitka odvážela, tak jsem se šel podívat ke kašně, zda tam není nějaká technologie, která by to dokázala, neboť já na duchy nevěřím, ale nikde nic nebylo. Od teď asi začnu věřit na duchy.
Musím najít Philipa, abych s ním mohl mluvit ohledně Aidena. Caitlin i já jsme byli pěkně v šoku, vidět ducha bylo pěkně šokující. Teď mě zajímají jediné věci, co to bylo za ducha, proč to zaútočilo na Frasera a ne na někoho jiného. V poslední době se ve městě dějí dost divné věci, dvě vraždy, nejspíš, loupež v kavárně, spadlý strom. No, myslím že je to šílené město, toto.

Famílie šílená
26.12.2016 | Philip Alexander Fraser

Rodinná sešlost se vydařila. Dobytek byl všude a zjančenej jak něco ( díky Jamie ). Alkohol i na příští rok se vypil, jídlo taky zmizelo. Bahno máme všude po domě, stejně jako příbuzenstvo. Ale co bylo horší, ptáte se? Tak já vám to povím! Rosina!
Jo, svoji roli zvládla na jedničku. Docela se držela i přes všechno - od šílenýho strejdy k Aidenovýmu osahávání. Ale pak! Mi vrazila pusu! A ne jednu! Co třeba nějaký varování, že takhle proběhne rozvod? Jo, toho jsem se nedočkal. Pusa byla fajn, dobře, byla super, ale pěkně jsem za ní dostal! Od bábiny, která zase ukázala, jak moc mě miluje a zmlátila mě na tři doby (Kdy už konečně natáhneš brka?) a pak od toho, ne, nemám pro něj jméno. Shrnu to: Rosina dostala od Aidena ránu místo mě, děda i bábina si neodpustili moudra ( a výchovné lekce ), Aiden se naštval ( myslel jsem, že to hraje ) a já mám rozseklý ret a totálně začmodrchaný kilt!
Ale jsem v pohodě. O nic nejde. Rodina už pomalu odjíždí a nechám Aidena, ať si vychutná ten úklid. Něco mi říká, že ten Objímač mís má na mě teď ještě větší pifku než předtím. Rosina mě už nechce vidět a nezastala se mě, když mě ten její chalan mlátil.
Ve finále jsem spal v kurníku, kde jsem zlostí trhal peří slepicím a vytuhnul. Ráno jsem byl ale nepříjemně překvapen! Moje věci byly sbalené před prahem! No, chápete to! Já ne! Tak jsem Aidenovi domlouval a sváděl to na Rosinu a na toho jejího šamstra, o kterým se mi ale vůbec nezmínila!!! Ale ten trotl si to nenechal vymluvit. Že prej si mám táhnout za ní a pár dní se tu neukazovat, že nejsem dobrej příklad pro jeho syna.
Jasně, žě jsem chtěl chytit nerva a řvát, ale ovládl jsem. Včerejšek stačil a tak jsem si prostě sebral svých pět švestek, možná šest a vydal se na cestu. Někde jsem se převlíkl, ať nechodím po městě v kiltu a zatáhnul jsem to pro teď v policejním autě, za předpokadu, že mám ještě svoji práci.
Děkuju rodinko! Děkuju Rosino za krásný svátky!!! ( Ale jsem v pohodě. )

Wattersonův dům - part one
26.12.2016 | Shawn Carter Greaves

Shawn zuří. S chutí by rozmlátil auto nebo ho alespoň převrátil na střechu. SMSka od Rosie zněla zoufale a když ji přijel vyzvednout k Fraserům, nejraději by je tam všechny postřílel. Což by šlo těžko, zbyl tam jenom Philip. No a co, že za napadení strážníka by si mohl pobýt na záchytce? Nebyl v aktivní službě, takže klid. Všechny problémy začaly právě ním. Kdyby nechal Rosie na pokoji, kdyby od ní držel svého úchylného bratra dál, nic z toho by se nestalo. Možná Rosie neuhodil zrovna on, ale jen a jen kvůli němu se to nakonec všechno stalo.
Jestli Shawn něco nenávidí, je to nešťastná nebo ublížená Rosie. A teď je tu obojí. A za všechno může ta šílená rodina. Jakmile Shawn uviděl Rosieno opuchlé oko, okamžitě Philipovi jednu vrazil a odvezl ji domů. Celou cestu drtil volant, až měl klouby na rukou celé bílé a držel se jen kvůli Rosie. Ta rychle zmizela ve svém domě. Ani se jí nedivil. Jakmile se za ní zavřely dveře, třískal kolem sebe, div nevysklil celé auto. Chvíli se rozdýchával a snažil se uklidnit. Pak šel za ní. V takovém stavu ji nenechá samotnou. Nejdřív ale musí ještě k sobě. Během deseti minut je zpátky a vede taky Cipíska. Vejde do útrob jejího domu, shora slyší sprchu, ale Rosie je skoro hotová, během chvíle je dole. ,,Nenechám tě tu samotnou. Mám ještě práci, ale to chvíli počká. Cipísek tady zůstane s tebou." prohlásí rezolutně. Cipísek možná vypadá jako ňouma, ale ví, kdy může kousnout a pokud se u dveří zjeví někdo s geny Fraserů, Cipísek je připraven. ,,Udělám ti něco k jídlu." oznámí jí klidně, ale z jeho hlasu jde poznat, jak moc je vytočený. Zapadne do kuchyně a nemá ani nejmenší ponětí, co tam. Vařit sice docela umí, ale už dlouho to nedělal. Většinou je zažraný do své práce, takže si raději zavolá donášku až domů. ,,Máš nějaký nápad?" přeptá se Westyho, který se u něj zjevil a patrně chce pomáhat. Shawn prolustruje celou lednici. ,,Asi by se to nemělo a možná to nebude chtít ani Rosie, ale sladké pomáhá. Budou lívance." oznámí Westymu hrdě a dá se do díla. Asi po hodině, kdy málem podpálil a zaplynoval kuchyni pokládá talíř před Rosie. Jediné co může je doufat, že to bude jedlé. Zatímco se domem rozléhaly zvuky, které zněly spíš jako labužnický Cipísek než Rosie, Shawn prohlížel okolí domu. Vzhledem k tomu, jakou spoušť tam posledně zanechal Aiden, se raději sám na vlastní oči přesvědčí, že je všude čisto. Během obchůzky zmlátí pár keřů, nakopne nějaké stromy a vyrve nějaký plevel kořínků. Nakonec se ale uklidní, prohrábne si vlasy a vrátí se do domu. Rosie spí. Díky bohu. ,,Zůstaň a hlídej. Buď hodný, Cipísku." nakáže svému hafanovi, poplácá ho po hlavě a pohladí Rosie po tváři. Starostlivě si prohlédne její oko, kde se už začíná vybarvovat modřina. Raději odchází. Má ještě práci.
Několik dní lustroval spisy v knihovně o historii města a Wattersonova domu. Nakonec se přesunul na radnici, kde se málem utopil v záplavě lejster, záznamů a podobně. Kvůli nejmenovaným idiotům musel návštěvu Wattersonova domu odkládat, ale slečně Byrne slíbil, že se tam osobně podívá. Sice moc nevěří na duchy a jiné entity, ale slečna Byrne nevypadala jako následkem těhotenství přecitlivělá hysterka. Shawn tedy zamířil přímo na kraj města, k Wattersonovu domu.
Zná ho už od dětství. Každý, kdo vyrůstal v Hawkville, zná strašidelné historky o tajemném domě. Vraždy, sebevraždy, nemoci. Většina prarodičů svým vnoučatům vypráví příběhy o dávných majitelích Wattersonova domu, hlavně pak o samotném Wattersonovi, po němž dům získal své jméno. Shawn si v tom domě jako každý zdejší malý kluk hrál. Malé hochy vždycky lákala tajemná aura domu, prahli po dobrodružství a nejeden chlapec měl z toho doma poté problémy. V Hawkville už na duchy skoro nikdo nevěří, ale rodiče neradi vídávali, jak si jejich ratolesti hrají v polorozpadlém domě, kde na děti mohl každou chvíli spadnout nějaký trám. Teď se tam Shawn vrací. Už dávno není ten malý kluk, který si mezi zdmi toho domu hrával s kamarády na piráty nebo lovce pokladů. Došel až k Wattersonovu domu. Během let sešel ještě více, než si pamatuje. Čas se podepisuje na všem a na všech.

Wattersonův dům - part two
26.12.2016 | Shawn Carter Greaves

Shawn se nejdříve rozhodne prozkoumat okolí domu. Plevel, který dům obklopuje a začíná pomalu pohlcovat ruiny, je vyšší, hustší a nepoddajnější než dříve. Shawn jen tak rychle odešle smsku Ryanovi: Ronald, Reginald, Rufus nebo Robin. Vzápětí na to mu přijde odpověď: Dej už pokoj, já spím. Shawn jen zakoulí očima. Vyčerpal už skoro všechna jména na R, která ho z hlavy napadla a mohla by být Ryanovým prostředním jménem, ale zatím slaví jen malé úspěchy. No nic, přišel kvůli údajným duchům, tak do práce. Mobil schová do vnitřní kapsy saka a zkoumá vnější zdi domu. Díry, obnažená prkna a cihly, někde ještě stopy po omítnutí, ale jinak to vypadá jako normální sešlý dům. Shawn se připlácne na jednu stěnu a poslouchá. Ticho. Žádné zvuky z domu ani z města za jeho zády. Je načase jít dovnitř. Jako zázrakem jsou vchodové dveře vcelku. Jako v těch filmech, kdy z celého domu zůstanou stát jen hlavní dveře. Shawn opatrně bere za kliku a......ale kde že, nulový respekt. Shawn prostě otevře a vejde jako to dělá i u sebe doma. Uvnitř je tma jako v pytli. Naštěstí má Shawn baterku, kterou měl v autě. Tam má spoustu užitečných věcí rozházených po všech kaslících. Uvnitř to není žádná sláva. Několik spadaných trámů, vysklená okna, některé okenice visí na posledním pantu. Proud světla osvětluje schodiště do patra, po kterém by zkoušel vystoupat jen sebevrah. Zábradlí dávno shnilo, některé schody jsou rozpadlé a část schodiště chybí úplně. Kuchyň vypadá hůř než ta Philipova. Nakonec se Shawn dopracuje až k díře v podlaze. Není to tak dlouho, co tam je. ,,Takže tady se ctěná slečna propadla. Ta může být ráda, že jsou pořád všichni tři." zamumlá si pro sebe, sedne si na okraj díry, kde to jakž takž drží, posvítí si na prostor pod sebou a hopsne dolů. Žuchne na nějakou matraci. Podle Bethina popisu začne šmejdit kolem. ,,Takže, prý se převrátila židle v rohu." naviguje se a posvítí do všech rohů, až v jednom najde židli. Dojde k ní a hledá známky nějakého nejapného žertu. ..Židle samy nepadají. Musí tu být nějaký drát nebo tak něco." Shawn zkrátka v existenci nějakého nadpřirozena nevěří. Všechno se dá logicky a racionálně zdůvodnit. Začne pátrat po celém sklepě. Ví moc dobře, že právě tady se Watterson oběsil, když pod sebou skopl židli. Někdo si tady dost trapně střílí z lidí. Předchozí majitelé do sklepa prakticky nechodili, sklep zůstal netknutý. Shawn se postaví přímo pod díru propadlého stropu. ,,Haló?! Málem jsi připravil jednu ženu o děti, ty vtipálku!" zavolá do otvoru, aby dotyčný věděl, že jeho jen tak nenachytá. Ale je ticho. Ozve se jen Shawnovo odfrknutí. Jenže poté se ozve něco jiného. Hlas. Tichý, skoro šeptavý, ale výhružný. Ozve se jediné slovo: Pomsta. ,,Ano, to už vím, to jste říkal i minule. Nějaké novosti?" odpoví Shawn a točí se směrem, kde hlas vychází. Nějaký pitomý trik ho těžko může vykolejit. Chvíli je zase ticho. Pak se hlas ozve znovu, tentokrát šeptá: Smrt. ,,To taky vím, říkal jsem, že chci něco nového." Shawna tohle nebaví, Nějaký idiot si velmi pitomým způsobem dělá z lidí legraci. ,,Neodejdu, dokud se neukážeš. Mám na to celou noc!" zvolá Shawn a rozpřáhne se smíchem ruce. Pomalu se točí dokolečka a pobaveně se rozhlíží kolem. Hlas ustal, jako by už dotyčného přestalo bavit strašit někoho, kdo se jen tak nedá. Ale odpověď nakonec přijde a je velmi důkladná. Právě když se při otočce Shawn dívá přímo na převrácenou židli, začne se nad ní zjevovat jakási mlha. ,,Tohle umí i v divadle." zkonstatuje suše Shawn a znuděně pozoruje mlhu. ,,Teď vytvoříš siluetu člověka, projdeš skrz mě a budeš řvát vražedná slova, zatímco já budu s řevem utíkat. Odpočítáš to nebo máš někde klapku a režiséra, co řve akce?" Shawn si připravuje pózu, aby to bylo věrohodné a měl šanci třeba i na Oscara nebo BAFTu. S jeho slovy se mlha rozplyne. ,,Já to říkal. Jdi raději točit nějaké romantické slátaniny, to ti půjde líp." rozloučí se s přátelskou radou a míří k betonovým schodům vedoucím ze sklepa. ,,Ty!" ozve se za ním hluboký hlas. Shawn spustí ruce, s povzdechem zakloní hlavu a teatrálně se otočí. ,,Ále no ták. Já myslel, že první natáčecí den už mám padla." zanadává zkroušeně. Čím dál víc ho to nebaví. Prudce se otočí za hlasem, ale mlha se nekoná. Místo ní se začne z podlahy drát tmavá postava. Ztěžka se dostává nahoru, rukama se opírá o podlahu a doluje tělo nahoru. Vrže, funí, prská, až se jí nakonec podaří dostat se nahoru a stojí vzpřímeně naproti Shawnovi. Jde jí rozeznat rysy obličeje. ,,Ehm...tak to...bylo hustý. Takový trik musel stát hodně peněz. Jsi boháč? Je to fakt něco. Na Hollywood to sice není, ale dobrá práce." pochválí Shawn uznale tmavou postavu a přijde až k ní. Chce ji poplácat po rameni, ale ruka mu projde skrz a postava se v místě jeho ruky rozostří. Shawn, mírně rozhozen, couvne o pár kroků zpátky. ,,To...to nic není. Dnešní technika je pokroková, to nebude tak těžké vysvětlit." objasňuje si to, opět zcela racionálně, ale lehce se mu chvěje hlas.

Wattersonův dům - part three
26.12.2016 | Shawn Carter Greaves

Postava k němu vztáhne ruku a ukazuje na něj prstem. Probodává ho mrtvolnýma očima. Hlava lehce vychýlená do strany, jak říkala Beth. Jako u oběšence. Oba tak chvíli nehnutě stojí. Shawn začíná být nervózní. Že by se trik nezdařil? Selhala technika? Postava ale promluví, stále ukazující na něj: ,,Ty! Původní! Ještě ne." Shawn několikrát zamrká. Význam slov vůbec nechápe. ,,Původní? Já nejsem upír. Neměl bys tak žrát Vampire Diares." poradí mu přátelsky Shawn. Postava ale pokračuje: ,,Ty později. Ještě není čas. Nejdřív vrahové." ,,Ahá, tak vrahové. No, jsem rád, že mě prozatím ušetříš a velmi se těším na další schůzku, ale už budu muset jít. Přeju....přeju hodně štěstí se zabíjením vrahů, které tu ale nemáme, možná jednoho. No, úspěšný lov a...hezkou noc." spořádaně se rozloučí a chystá se odejít. Postava má ale jiné plány. S řevem plným nenávisti, stále opakujíc slovo vrah, se vrhne proti Shawnovi, ale rozplyne se. To ale není konec. Místo toho Shawna vymrští do vzduchu neviditelná síla a mrští s ním o zeď. Shawn se vzepře na loktech a snaží se popadnout vyražený dech. ,,To...vůbec není...fér." zamumlá, ale než stačí něco udělat, něco jej zase zvedne do vzduchu a mrští s ním o strop, který nápor nevydrží a Shawn proletí skrz. Dopadne těsně vedle díry, kterou po sobě zanechal, ale vlivem nárazu povolí i část pod ním a on se zase zřítí dolů na tvrdý beton. Chvíli jen nehnutě leží. Z rány na hlavě mu stéká krev, z plic mu nárazy vymačkaly všechen vzduch. Snaží se skrz zaťaté zuby utrousit nějakou lehkou poznámku, ale nedaří se mu to. Po chvíli se vydrápe aspoň na všechny čtyři a pomalu se sune ke schodům. Začne je zdolávat jako pes, jen ne tak rychle. Už si myslí, že je po všem, ale další slovo vrah spolu s neviditelnou silou se vrhne přímo proti němu a Shawn padá ze schodů. Leží pod schody a těžce se mu dýchá. Hrudník má v jednom ohni, ale i přes tu bolest tady nemíní zůstat.
V návalu adrenalinu se postaví, vyběhne schody, proběhne domem a vyřítí se ven do chladného zimního vzduchu. Je noc, na kraji města je jen pár pouličních lamp. Shawn se ale řítí dál, dokud se znovu neozve palčivá bolest. Hlava mu třeští, hruď má pomlácenou a je celý zhmožděný. Ani neví, kam až se dostal. Sveze se na zem a rukama vděčně přijímá sníh pokrývající zem. Neví, co viděl, ale určitě se to dá nějak vysvětlit. Jeho další úvahy jsou ale rázně utnuty a Shawn omdlévá.

AntiSkotsko
25.12.2016 | Rosalie McCain

Snažím se držet alespoň do té doby, než dorazíme k mému domu. Dneska to byla opravdu katastrofa a na ničem z toho nepřidal ani závěr večera, který se opravdu nevyvedl. Než vystoupím z auta, obejmu dlouze Shawna a upřímně se mi do samoty z auta vůbec nechce. Shawn je jako můj bratr a dnes mi to opět dokázal, když znovu riskoval pobyt na záchytce jen proto, aby mi pomohl. "Děkuji." Odtáhnu se od něj a po dlouhé chvíli konečně vystupuju z auta. Dlouze se nadechnu chladného vzduchu. Vůbec nevím kolik je hodin, ale je tma a paní Hunterová už má dávno zhasnutou svíčku, kterou si každý večer zapaluje před spaním. Určitě už musí být pozdě. Došourám se k sobě domů a teprve tam mi dochází, že nemám kabát. Není mi však ani trochu zima. Když za sebou konečně zabouchnu dveře a ocitnu se sama doma, kde se však po tom incidentu s Aidenem necítím vůbec bezpečně, můžu si konečně vydechnout. Svezu se podél dveří k zemi a konečně ze sebe vyloudím nejednu slzu. Jak mi jen po tom všem mohl říct tohle? Po tom všem, co jsem pro ně dneska udělala mi oba vrazili kudlu do zad. Záleží jim jen na nich. Na nich a na té pitomé žalobě. Vůbec neberou v potaz to, jak mi ublížili a jak neustále ubližují lidem kolem sebe.
Přitahuju k sobě Westyho, kterému se očividně nelíbí, že panička vypadá jako starý zoufalec. "Buď rád, že jsi tam nebyl.. Ještě by si z toho měl trauma." Podrbu ho za ušima a pouštím ho zpátky na zem. Ještě chvíli nehybně sedím na zemi a po tváři se mi kutálí nemálo slz. Nakonec se však rozhodnu vstát a mé kroky vedou přímo do koupelny. U oblečení jsem pevně rozhodnutá, že ho spálím. Už ho nechci nikdy vidět stejně jako ty dva.
Napustím si plnou vanu vody, a i když nenávidím všelijaké kartáčování a podobně, beru ho do rukou a snažím se ze sebe všechno smýt. Aidenovi hnusné oplzlé kecy, polibky, doteky, dokonce i Philipa. To co se tam stalo, už se nikdy nebude opakovat. Na mou duši. Philip mi ublížil už hodněkrát. Zavřeli mě kvůli něj do vězení.. 2x.. Mám kvůli něj záznam v trestním rejstříku, uráží mě, chová se hrubě.. Ale ani jedno z toho se mě nedotklo tolik, jako když mi dnes řekl, ať na něj nepodávám žalobu. Jak se jen může po tom všem opovážit říct tohle?
Víte co? Beru všechno, co jsem měla kdy v plánu zpátky. Nechci ho mučit. Nechci žádné další výhody ani schůzky s Danem. Jediné co chci je, nikdy ho už znovu nevidět. Už si nechci nenechat znovu ubližovat.

Jamie je můj odkaz
25.12.2016 | Aiden Malcolm Fraser

Kroutit. Krkem. Jejím. A. Jeho. Přizabít! Poslat. Na. Pranýř. Ostuda. Zrada. Bratr. Duinne.
Jo, jsem naštvanej! Na ně dva! Co si to dovolili? Jim tak věřím, že to hráli kvůli rozchodu.
Jaime je teď nejdůležitější, můj odkaz, mé největší dílo. Všechny ženský mi dejte pokoj!
Lehám si k synovi, vyhodím tátu a usínám s tím mým klučinou, který mě pro teď dokáže uklidnit. Tohle bude mít ještě dohru!

Ne, ne, néééé!
25.12.2016 | Philip Alexander Fraser

Jako zázrakem jsem přežil večeři s Rosinou, která byla ve finále celkem vtipná, když pominu to, že jsem měl málem po frantíkovi a že se Rosina svlékala v restauraci plné bohatých prasat! A bylo jí to jedno! Navíc na to nóbl místo přitáhla to přerostlé tele a udělala dokonalou ostudu! Nevím, co tím chtěla dokázat. Asi mě vytočit, naštěstí se jí to nepovedlo a já se bavil (kromě momentu, kdy mi vyhrožovala vidličkou). Ale Rosina to přepískla a utratila nehorázné prachy za NIC! Takže jsem přirozeně odmítl zaplatit a zdrhnul. Jo, Rosinu i to psisko jsem vzal s sebou, nebojte.
Spáchali jsme další zločin, když jsem jí ukradl hadry nějaké obryně, protože ty její neskutečně výstřední šaty byly nepoužitelný a pak jsem se chtěl zachovat jako kavalír a dovézt tu dámu (cha, řečeno s nadsázkou, protože ona dáma opravdu není) traktorem domů. Jenže alkohol na žíle, adrenalin v těle, podchladnutí zapůsobilo a já se vrátil k restauraci. Kolegové policisté (z vedlejšího města) nás chytli a na potřeby těhotný ženský (je to jen výmysl?) vedle mě kašlali. Strávili jsme část noci v cele, kde jsem se s Rosinou sblížil. Kecám, vytuhnul jsem. Pak se tam ukázal Objímač mís a dostal nás ven. Nechápal jsem, proč to dělá. Už jsem měl záložní plán, jak z toho vybrousit (dobře, byl to jen návrh), ale nebylo ho třeba. Teď u něj prej mám laskavost, kterou si vybere. Už se nemůžu dočkat, o co si ten patolízal řekne (ironicky řečeno).
Všechno jsem vyprávěl bráchovi a to tele bizoní si hnedka myslelo, že mu dělám do holky-neholky / snoubenky-nesnoubenky / ženy-neženy a chtělo se prát. Vysvětlil jsem mu neochotně, že mu tady zachraňuju tu jeho majestátní zadnici, aby nebyl ještě větším zklamáním pro rodinu, co se týče ženských. Stejně si myslí svoje a čumí na mě jako bůh války nebo co. Neřeším ho. Později mu to snad dojde.
Teď čumím z okna pokoje na tu spoušť. Staví se nám na zahradě (v bahně) velký stan, kam se má nacpat celé naše příbuzenstvo, což je nadlidský úkol a stany tátovy větve rodiny se táhnou až k sousedům na pozemek. Dobytek je neklidnej jak něco, navíc si polovina famílie přivezla vlastní, aby ho spárovali s našimi (Aidenovými) výstavními kusy. Nemáme dostatek místa, žrádla, chlastu (pro máti, takže bude taky neklidná) a kiltů. To jim ale na náladě neubírá.
Všichni se těší, až poznají Rosinu. Jaime lítá pod nohama celé rodině a nahlíží těm velkým pod kilty (vážně!). Aiden je nervózní a dokonce si myslí, že Rosinu dneska dostane. Máma se někam zašila, táta všem kolem vykládá, jak si vedeme skvěle a polovina famílie uvízla v zácpě. A proč? Protože jejich náklaďáky s dobytkem se někde na D3 vysypaly! Je to ve všech zprávách!
A co já? Ptáte se, co já? Chci už to mít za sebou a hlavně chci, aby někdo ocenil, co všechno jsem zařídil. Taky doufám, že se Rosina bude chovat jak se sluší a patří (takže by se měla mít aspoň trochu k Aidenovi, kterej si to určitě blbě vyloží, takže Rosina začne řvát a všechno půjde do kytek a já ze sebe dělám kreténa zbytečně!!!) a společně vymyslíme něco, čím rodinu ubezpečíme, že svatba nakonec nebude. Takže jo, chci konec a to to ještě nezačalo!!!!

Ne tak úplně sama
24.12.2016 | Beth Maria Byrne

Opravdu jsem nečekala, že to babička udělá, ale ano, udělala. Nepřijela na Štědrý večer domů a už ani nečekám, že to udělá na Silvestra. Říkám si, jestli se ještě vůbec vrátí. Ale těžko mě nechá živořit v jejím bytě, za její peníze a s jejími věcmi. Uvědomuji si, že si musím hledat nejspíše nové bydlení a všechny další věci. Takže teď šetřím snad na všem (kromě jídla).
Navíc jsem pořád trochu otřesená tím, co mě potkalo minulý týden. Schůzka s detektivem a pak dostaveníčko s hrobníkem tomu moc nepomohly. Neměla bych se stresovat a myslet hlavně na děti, ale to nejde. Musím si to furt přehrávat. Pátrám po historii města a jsem jak náměsíčná. Vím, že kdybych nebyla těhotná, vrátím se do toho domu, skončím s prací a naplno se tomu věnuji. Ale takhle... co zmůžu? Ničí mě, že se nemůžu do ničeho ponořit. Bohužel mě ani to těhotenství úplně neodradilo a já se snažím nějak obohatit informacemi (občas se ve mně ale pohne svědomí a snažím se připravit na mateřství).
Nesnesla jsem sedět sama doma na Štědrý den a tak jsem zašla na půlnoční mši. Ne že bych si na tom nějak zakládala, ale jednou mě tak rodiče vychovali, tak se toho jen těžko můžu vzdát. A snad mi to zaručí nějakou ochranu pro mé děti. Od Boha, ne? Po mši jsem zašla na hřbitov. Vážně! Za dědou. Přijde mi, že kdyby tu byl, sama bych večer netrávila. Ale není a já si nemůžu pomoci a chci mu ironicky poděkovat za to, že tu pro mě je. Nakonec se ale přemůžu a poděkuji mu za to, že nade mnou bdí, jsem totiž tak bláhová a paranoidní, že tomu bláznivému hrobníkovi věřím každé slovo. Potom jsem se vydala domů, na křižovatce jsem se avšak zastavila. Dívala jsem se skoro očarovaně na cestu, která vedla k tomu strašidelnému domu. Něco mě tam táhlo. Díky Bohu, že mi zazvonil telefon a mě to vytrhlo z transu. V telefonu se ovšem nikdo neozýval a pak zavěsil. Matce se mě možná na pár vteřin zželelo, ale ne na dost dlouho, napadlo mě.
Teď už ale sedím doma, zírám na malý stromeček, pod který jsem si nadělila dvoje dupačky pro děti a knížku o mateřství (a film Exorcista) pro sebe, piji kakao a sahám si na břicho, které se pomaloučku začíná kulatit. (Bože!)

Taková normální noc za mřížemi
24.12.2016 | Shawn Carter Greaves

Už je skoro půlnoc. Shawn je už značně nervózní. Na večeři s Philipem půjčil Rosie Cipíska. Cipísek je Shawnův nový pes. Poté, co Ryanovi strážil PapOuška si uvědomil, že pes je skvělý parťák a on má na to se o něj postarat. ,,No a co, že PapOušek přibral. Ať mi to Ryan nevyčítá, je to jeho vina. PapOušek se přejídal ze žalu. Já jsem oběť! Kradl mi jídlo!" mumlá si, zatímco stojí u okna svého bytu a shlíží na ulici. Předešlou noc se konečně skutečně vyspal. Kvůli všem těm případům se mu to nikdy ani nepodařilo a včera u Rosie z něj byl udělán polštář pro ni, pro Cipíska i Westyho. Westy je malý teriér od Rosie. Naproti tomu Cipísek je německá doga. Psisko velké jako stodola. Je to ale ještě štěně, má dva roky, je čilý, hravý a nadšený ze všeho kolem. Shawn je z něj nadšený, nemohl si vybrat lépe. Když se Rosie rozhodla Philipovi za všechna příkoří krutě pomstít, nabídl jí jako další level Cipíska, který s ní mohl jít na tu super večeři do té super drahé restaurace. Cipísek je kolos a velký labužník. Jídlo zbožňuje a spořádá nepředstavitelná kvanta.
Jenže Cipísek ani Rosie nejsou nikde v dohledu. To je nemilé. Rosie je asi jediná žena, kterou Shawn snese. Quinn je typická blondýna, která ho až nekřesťansky štve. Ale Rosie zná od jejích pěti let. Kolikrát jí uspával svým broukáním ukolébavek a kolikrát se mu smála, jak falešně zní. Po Jenny je Rosie jediná, se kterou vychází. A teď se nevrací. Shawn to měl očekávat. Ve Philipovy schopnosti nevěří, často jim přičítá hodnotu pod bodem mrazu. Nikdy ho neměl rád a nehodlá s tím začínat. Měl jít raději s nimi jako inkognito host a bedlivě je pozorovat. Nemá z toho dobrý pocit. A také oprávněně.
Na konci ulice zahlédne obřího psa, jak se řítí směrem k domu, kde má Shawn byt. Shawn na nic nečeká a vybíhá z bytu, schody bere po dvou a ještě než stačí seběhnout úplně dolů, už slyší Cipískův zběsilý štěkot. Je to on. Takhle hrubě štěká jedině německá doga. ,,Ty kluku jeden, kde máš doprovod? Měl jsi ji přece hlídat." spustí hned na psa, jen co vyběhne ze dveří. Vodítko visící Cipískovi od krku nevěstí nic dobrého. Cipísek je jako šílený. Štěká, točí se dokola a pobízí pána. Shawn bez meškání chňape po vodítku. ,,Najdi Rosie, hledej." zavelí a Cipísek se jako o závod vrhá na další sprint. Jsou to dlouhé chvíle, i když Shawn běží, co mu nohy a dech stačí. Stíhat Cipíska není snadný úkol. Snadnější by bylo uvolnit se a nechat se vláčet za ním, z čehož by nakonec vyšel jako vlajka, tak rychle Cipísek pádí. Ale Cipísek nemíří do restaurace. Cipísek míří na policii. ,,No to si děláš srandu?" kroutí nad tím Shawn nevěřícně hlavou. Policejní stanice, vážně. ,,Proč? Cipísku, proč? Co ten mamlas zase podělal? Jestli ho zabásli, tak to se dalo čekat." mluví k Cipískovi, který se dožaduje vstupu na stanici. Shawn si ho drží u sebe a vstupuje do útrob sídla zákonů.
,,Dobrý večer. Mám takové tušení, že jste zde právě přivezli jednu dívku. Rosalie McCain. Studuje žurnalistiku, je jí 19, dlouhé černé vlasy. Patrně se tu objevila s jedním ne příliš svéprávným člověkem." ohlásí mile u pultíku jednomu znuděně vyhlížejícímu strážníkovi. Samozřejmě požaduje zaplatit kauci. Poškození cizího majetku, krádež a obecné ohrožení. No není to malý seznam. Shawn se jen lokty opře o pult a promne si tvář. Je čas si zavolat. V tichosti, v nějakém rohu, kde si ho nikdo nebude všímat. ,,Glenne, tady Shawn Greaves. Ano, já. Pamatuješ, jak jsi říkal, že za to všechno si u tebe stačí říct o cokoliv a mám to mít? Ano. Teď přišel čas. Potřeboval bych službičku. Právě strčili za mříže dva lidi, kterým bych...ne, kauci zaplatím. Chci, abys jim smazal ten záznam. Rosalie McCain. Studuje žurnalistiku v Hawkville, je jí 19, přece chápeš, že si nemůže kazit život tím, že se na ni nalepilo jedno pako. Vlastně hned dva. Je to milá holka, šikovná. Hele, je jako tvoje dcera. Kdybych ti tehdy nepomohl, pyšný bys už mohl být tak maximálně na svou pitomost. A Philip Fraser. Dělá policistu v Hawkville. Ano, já vím, měl by dostat padáka za trestný čin, když je to jako že muž zákona, ale vybírám si tvou nabídku. Chci je oba čisté za to, za co sedí." smlouvá, zatímco mu Cipísek sedí u nohou a zaujatě ho pozoruje. Následuje výčet toho, za co ti dva sedí. Shawn jen valí oči. Detaily jsou vážně peprné. ,,No, není toho málo. Chápu, že policista by si to dovolit neměl, ale slíbil jsi, že uděláš, o co požádám." následuje ticho a Shawn jen může doufat, že odpověď bude kladná. Po drahné chvíli odpověď přichází. Kladná. ,,Díky, vážím si toho." rozloučit se už Shawn ale nestihne, sluchátko je hluché.
Shawn se tedy vrací ke znuděnému strážníkovi. ,,Philip Fraser a Rosalie McCain." nahlásí svůj požadavek jako nějaký hamburger, rychle vysolí kauci, která rozhodně není malá a už míří za strážníkem k celám. ,,Tak vstávejte, vy dva kriminálníci. Není to moc příjemné, být na druhé straně mříží, co Philipe?" Shawn si zkrátka neodpustí jízlivé poznámky za každých příležitostí. Ani nechápe, proč to pro něj udělal. Správně ho má nechat hnít ve vězení, jak dlouho je třeba, nechat ho seřvat u šéfa a po celém městě rozvěsit jeho fotky z policejního fotografování. Z nějakého důvodu to ale neudělal. Že by srdce na správném místě? ,,Blbost." zamumlá si Shawn potichu na své pitomé myšlenky. ,,Rosie, neptám se, proč vypadáš....tak, jak vypadáš, ale oba okamžitě na nohy a jde se domů. Buďte rádi...no, radši to nechte. Odměnu zaslouží tady Cipísek. Jdeme." podrbe psa za ušima a zavelí rázně k odchodu.
Proč to udělal pro Rosie je zcela evidentní. Proč to udělal ale i pro Philipa, to je záhada i pro Shawna. Každopádně to má jednu nespornou výhodu. Philip je teď Shawnovým dlužníkem. A hodně, hodně velkým.

Velká rodinná sešlost
23.12.2016 | Philip Alexander Fraser

Vážně se to děje! Brácha si k hrůze všech usmyslel, že se zaměří na Vy-Víte-Koho ( Rosalii ) a že si jí vezme. Bohužel, má rodina nemá takový smysl pro humor a nebo nechápe, co za tím vším stojí. To nechápu ani já.
Každopádně naše rodina je na cestě, velmi početná famílie přijede, aby uvítala Rosalii do rodiny. Teta Aida přiletí letadlem, protože přepravuje kozy, co chce dát Aidenovi k páření a bratránek Adolf ( prý je to levoboček ) si přiveze nafukovací kobylu ( nechci vědět, na co ji má ). Každopádně přijedou všichni, i rodiče. Máma určitě s celou basou nejen piv a táta s novou sadou kiltů ( pro každého asi tři ). V noci nás nejspíš čeká poměřování naší chlouby, jako tomu bylo v dětství. Vážně doufám, že se tomu vyhnu, i kdybych měl zase spát v kurníku.
Jde o to, přátelé, že musíme rodinu přesvědčit, že není brácha blbej a jeho snoubenka je pravá. Takže se Rosina ukáže na naší oslavě a všechny tam oslní, potom se nějakým brutálním způsobem, který se vymyslí za pochodu, rozejdou a rodina uvidí, že existovala, smíří se s tím a zase odjedou do tramtárie.
A jakou roli v tom hraju já? Tu nejpodstatnější! Musím zajistit mír a pořádek ( jako muž zákona a superhrdina ). A taky si Rosina usmyslela několik věcí na oplátku za to, že to s námi zahraje. Jo, jsem oběť!
Všem jsou asi někde pocity malýho Jamieho, který chce maminku. Nakonec mu jí budu dělat asi já.

Vezmeš si mě?
20.12.2016 | Aiden Malcolm Fraser

Chtěl jsem to nechat být. Vážně chtěl. Lovil jsem bizony, co utekli a přitom jsem si na ni vzpomněl. Teď stojím před jejím domem, v ruce držím nůž, který brousím na náš svatební den pro náš dort a tiše tkám: ,,Mo duinne - Má hnědovlásko!"
Širokým okolím se ozývá můj žalostný sten, ale pokračuju. ,,Dej mi šanci! Ukážu ti nebe! Prosíííím!"
Zkusil jsem všechno. Výfuk auta jsem jí potřel výkaly od našeho bizona Jarka, pod schody jsem jí dal tchoří mládě, ve schránce má pštrosí vejce na znamení plodnosti ( nemohl jsem vědět, že je to pukavec ). Označkoval jsem její stromy našemi iniciály A + R. Jaime ve škole povídá o nové mamince, která tatínka ignoruje.
A včera jsme začali tvořit svatební oznámení. Naboural jsem se do Philipova počítače a našel adresu jejich rodičů, poslal jsem ji nástin oznámení a ptal se tam, jestli přijedou. Celá naše rodina už to ví a všichni sem na Nový rok přijedou, aby ji poznali. Stoosmdesátpět členů naší rodiny tady! A kvůli ní. A co ona na to? Nic!
Dělám málo, tak je to. Nasliním si ruku a potřu jí tím kliku. Hodím prasečí krev na okna a nakreslím do toho srdíčka. Pořád málo. Složím jí narychlo báseň ve staré gaelštině, kde píšu, co jí čeká o svatební noci. ( Snad si to přeloží. ) A ve finále jí nechám na dveřích připíchnutou přihlášku - napodobil jsem její podpis a jménem nás obou jsme si zrovna adoptovali opičku. Dorazí k ní domů asi zítra ráno. Jmenuje se Aiden.

Bahenní zápas ( striptýz )
19.12.2016 | Aiden Malcolm Fraser

Procházím se městem a všude vyvěšuju plakáty, kde stojí:
Srdečně zveme všechny zdejší dámy a slečny ( i pány, pokud se nestydí přiznat svou orientaci ) na zítřejší bahenní zápas bratrů Fraserů v improvizovaném ringu po prasatech.
Chcete vzrušení? Chcete pot? Chcete vidět kus těla? Máte mezi bratry idola ( myslí se Aidena )?
Přijďte se podívat, kdo z koho!
Dámy s bankovkami mají místo v první řadě!
Adresa: Charles Cornwallis street 253/5.
Čas: 20. 12. ve 20:30.
( Možná dojde na nahotinky! )
Philip mě možná zastřelí, ale pak mi bude líbat kolena! Proslavím nás!

Podrazák Bloom
18.12.2016 | Clay Ashfield

Kéž bych toho pazdráta dostal do rukou. Takový brajgl mi dělat. Přivítám ho, uložím....a ten nevděčník zmizí. Jako hele....já to chápu. Ta Bloomová je čarodějnice první třídy a nemůže svýho starýho nechat v klidu ani po smrti. Nemám nic proti návštěvám na hřbitově...jsou potřebné. Mrtví taky potřebují své bližní....ale tohle je přehnaný. Ta jedubába tam oxiduje den co den a nehodlá si připustit, že její starej konečně našel způsob, jak od ní vzít kramle. Teda...myslel si to. Ta fosílie teď ruší jeho i všechny ostatní. No....a Bloom to nevydržel a zdrhnul. Celej den jsem nic nepil...tak jsem je zase začal slyšet líp a líp. Těším se do baru, že je zas utlumím....a von mi vohnout zdechlej zdrhne. Teda...ta drzost. Místo svejch denních rituálů ho naháním jak nějakej pastejř. Jdu po svým smyslu za nim....tak, jak to vždycky šlo. Tam na tý ulici ho cejtím....vím, že tam je....ale nenacházím ho. Řvu na něj...už naštvanej, unavenej...ale on se skrejvá. Nikde nikdo...jen někdo čučí z okna....Někdo zvláštní....Přijde mi, jako by mi to rušilo moje smysly. A Bloom to rozhodně není, tím jsem si jistej. Poznám živolu vod mrtvoly, nééé asi, vy srabíci. No a najednou se vobjeví inspektor Ukulelembo a prej že ruším nějakej noční klid nebo co. Nějakej blbej evropskej vynález. Jste všichni evropský ovce...tupý evropský ovce. Dřív se chlastalo až do rána a všichni řvali a dneska si nemůžeš pšouknout, aniž bys nedostal pokutu....booooože. Nejdřív ať zaplatim pokutu...tak mu dám prachy....nechce....do kelu, co to je? Nejdřív chce prachy a pak ne. Tak mi dá fouknout, tak v klidu fouknu. Vždyť jsem nepil. A já nadejchám jedna celý sedum? Jedna celý sedum!!! To ovlivnil určo Bloom. Musím jít po něm. A když vodcházím, tak mi nasadí ten detektiv Kachnan klepeta? A já skončím na záchytce. No mi potento záda. Bloom se mne elegantně a zbabělácky zbavil. Nebo za to může ta osoba v tom vokně? Kdo tam asi bydlí? Musím to zjistit. Jo...jo...já vím...já vím. Smrdí to tu něčím divným. A fízlákum je to u šosu. Musím na to číhnout. Musím si dát panáka. Už je nevydržím poslouchat.

Práce
18.12.2016 | John Davis

Začínám si říkat, kam jsem se to dostal. Práce policisty v tomto zapadákově snad nikdy nekončí ani po pracovní době, viz včerejší den. Všechno to začalo vyřizováním papírů z minulých dnů, když mi zbývalo pár minut do konce směny, přišla Summer, která chtěla nahlásit loupež v kavárně. Říkal jsem si, kdo by mohl mít za cíl kavárnu, začal jsem se ji ptát, zda bylo něco odcizeno a víte co? Čaje. Ano přesně tak, někdo ukradl čaje a přitom zdemoloval nejméně půlku kavárny. V duchu jsem si říkal, že to není možné, že někdo přijde nahlásit krádež čaje, ale musel jsem to začít řešit i kvůli vandalismu, kdyby se nic nestalo a neznámý člověk ukradl pouze čaje, tak to neřeším, ale kvůli zničení kavárny, což je vandalismus, tak jsem to musel řešit. Nařídil jsem kolegovi, ať pošle do kavárny techniky na zajišťování stop. Se Summer jsem přijel ke kavárně. Vypadalo to tam jak po výbuchu atomovky. Opatrně jsem vkročil do kavárny a rozhlížel se okolo. Se Summer jsem čekal, až ti vocasové od technického přijedou. Ale v té době, už jsem měl po pracovní době. Říkal jsem si, kdo by toho byl schopný, kdo by kradl čaje? V tu chvíli jsem dostal hlášení, že na ulici Charles George Gordon street 130/1 je rušení nočního klidu. Tak bohužel jsem musel opustit kavárnu, ale ještě před tím, jsem řekl Summer, ať čeká na ty šašky. Odjel jsem a se zapnutými majáky přijel k místu. Světe div se, rušení nočního klidu prováděl hrobník. Začal jsem to s ním řešit. Řekl mi, že hledá člověka, a že bych mu měl pomoct. Jak mám pomoct, když nikdo nenahlásil nezvěstného? Dal jsem mu pokutu ve výši 30 liber, ale měl furt nějaké připomínky. Později začal mluvit sám se sebou, což jsem měl za podezřelé a dal jsem mu dýchnout, no a 1,7 promile. Přikázal jsem mu, ať jde se mnou na stanici, ale v tu chvíli do mě strčil. Takže jsem mu okamžitě nasadil pouta. Když kýchl, tak mi dal hlavičku. Ten den jsem měl už plné zuby a tohle to jsem řešil pěkně dlouho, ze začátku jsem to chtěl pouze pokutou, ale nakonec jsem ho musel zatknout a odvést na stanici na záchytku. Teď už čekám na noviny, kdy se toho chopí ten šašek z novin. To bude počteníčko, teda pokud to napíše. No, uvidíme.

Pohroma za pohromou
18.12.2016 | Beth Maria Byrne

Dny plynuly celkem klidně. Smiřovala jsem se s tím, že mě má rodina zavrhla. Babička odjela už skoro před týdnem za rodičemi a skoro vůbec se mi neozývá. Ve škole jsem docela zapadla, studenti mě měli rádi a já se jím snažila všelijak pomáhat. Ve středu jsem dokonce vyrazila na rozsvícení vánočního stromu, který ve finále spadl a čehož náš věrný novinář využil a napsal o tom článek. Mimochodem, zase jsem tam viděla toho chlapce, který se tu neustále potuluje bez rodičů. Začínám uvažovat, že je ohlásím kvůli zanedbání péče. Chlapec se přece nemůže producírovat v noci po náměstí.
Dnes jsem byla u doktora. Čekala jsem cokoliv - klid na lůžku, odběr krve a kdovíjaké vyšetření. Ale čeho jsem se dočkala? Dvojčat! Ano, čekám dvojčata. Jako bych toho neměla málo - čekají má dvojnásobné náklady a hlavně starosti. Mám to vůbec říkat babičce? Anebo někomu dalšímu? Oh, já vlastně nemám komu. Už tu chvíli jsem, ale za kamaráda mohu považovat... Jo, nikoho. Nejblíž k němu asi má ten chlapec bez rodičů.
Všechno je to ale celkem bezvýznamné (kromě těch dětí!) v poměru s tím, co se mi stalo. Šla jsem po večeři domů, ale zabrala jsem se tolik do myšlenek na ty dvojčata, že jsem sešla z cesty a zabloudila. Já, chudák pomatená těhule, jsem vešla do hrozně vyhlížejícího domu hledat snad nějakou pomoc, která by mě navedla zpět. Co se ale nestalo! Dveře se zabouchly a já zůstala v tom strašidelném domě zavřená a opuštěná. Hledala jsem cestu ven, ale propadla se pode mnou podlaha a já spadla do sklepa. Zázrakem se mi nic nestalo a snažila jsem se dostat ven. Ale najednou se začaly ozývat divné zvuky, z kterých se vyklubal démonický hlas, co řval: Smrt. Odplata. A podobné věci. Strachy jsem tam málem padla. Ve finále se začala hýbat židle a pak se tam objevila silueta muže. Oběšeného, jak jsem zjistila později. A vrhla se proti mně a znovu řvala smrt. Doslova mnou prolítla. Byla jsem v šoku, brečela jsem, křičela a modlila se. Podařilo se mi vyškrábat po schodech a vylézt z okna ven, pak už jsem jen utíkala domů potemnělým parkem.
Jsem k smrti vyděšená. Snažím se myslet na děti a uklidnit se. S tím mi trochu pomohl soused detektiv na telefonu, se kterým jsem si dohodla schůzku na zítra. Faktem ale zůstává, že se bojím vyjít ven a někomu o tom něco říct. Babičce se nemůžu dovolat. A navíc mi dnes pod oknem řval hrobník, který mě asi začíná pronásledovat. Zíral na mě! Myslím, že si mě vyhlídnul a prý komunikuje s mrtvými.
Začíná toho na mě být moc. Tak tu teď sedím a vyhledávám si, kam jsem vůbec vlezla. A už to vím, Wattersonův dům. Nejspíše jsem viděla mrtvého majitele, který se mě pokusil zabít. Můžu být ráda, že jsem vyvázla. Jsem teď snad jeho cílem? Byla to ojedinělá událost? Chce mě hrobník odnést? Je to důkaz o tom, že Ďábel existuje? Bude mi detektiv věřit? Jop, jsem v lóji.

Dočasné bydlení a dočasný spolubydlící
16.12.2016 | Shawn Carter Greaves

,,Ahoj, kámo." jen co Shawn otevře dveře Ryanova domu, už za nimi čeká PapOušek. Páníček ale nikde. ..No nekoukej na mě tak. Neuvěříš, co se stalo." Shawn si kleká k psovi na zem a drbe ho za ušima. ,,Na páníčka spadl strom. Normálně strom. Větve, jehličí, kmen...prostě strom." osvětluje hafanovi celou situaci. PapOušek z toho moc rozum nemá, ale pozorně poslouchá. ,,Ty pitomce, co to mají na svědomí, bych zavřel." bručí Shawn dál, ale PapOušek chce ven. Páníček ho měl vzít na večerní procházku a nedorazil. Místo něj se zjeví nový kamarád z matrace. ,,Tak pojďme. Ohlídám tě, než páníčka pustí." Shawn bere vodítko a otevírá dveře. Nemá ani tušení, jaký pes PapOušek je, jestli poslouchá nebo se rád zabíhá. Pes ale ven musí.
PapOušek nadšeně vybíhá ze dveří, obíhá dům a míří do lesa. ,,Asi mělo jít jako první vodítko." zahuhlá Shawn a pouští se za psem. PapOušek je ale šikovný pes. Poslušný, přátelský, ví, kam smí a kam ne. Shawn se prochází lesem, který je už pokrytý souvislou vrstvou sněhu. Přemýšlí nad všemi případy a občas zkontroluje PapOuška. ,,Vraždící strom, no hrůza. Po těch dvou úmrtích mi to přijde jako příliš velká náhoda." brblá si pod vousy. ,,PapOušku, tam ne!" houkne na psa, kterému se ale příliš nechce. Les je plný pachů a to je hrozně zajímavé. ,,Kamaráde, ty bys toho zvládl určitě víc než ti údajní policajti. Nepřivezl si tě páníček z Afghánistánu?" hovoří k psovi, jakmile k němu nakonec přiběhne.
,,Tak pojď, jdeme. Jestli se zatouláš, páníček mě zabije. Teď už fakt." popohání po nějaké době PapOuška. V doprovodu psa míří zpátky k Ryanovu domu. ,,Tady máš, kamaráde." šoupne psovi na zem misku s granulemi, když dorazí domů. Ještě zajistí vodu a Shawn je na sebe pyšný. Pašák. Neztratil psa, vyvenčil ho a nakrmil. Shawn je zodpovědný. Ještě nakrmit sebe. ,,Jsou důležitější věci, objednáme to." pokrčí nad otázkou jídla rameny a objedná si pizzu. Rychlé, nezabere to čas, nemusí se s tím babrat a může se věnovat svému. ,,Takže. Mary Colemanová a Greg Peterson. Ona sama, on měl rodinu. Oba pracovali na radnici. Pro starostu. Oba znali tu bloncku. Hmmm, že by tohle bylo to spojení? Jediné spojení, které bych chápal by bylo, kdyby chtěli oba zabít ji." nahlas přemítá o případu a zvažuje různé varianty. Samozřejmě se mu docela líbí verze, ve které by nefigurovala Quinn. Po tom, co se stalo v Londýně už nerad do případu zatahuje nezkušené dívky. Po nějaké době jej z přemýšlení vytrhne zvonek. ,,Jídlo!" nadšeně vyletí z gauče a spolu s PapOuškem míří ke dveřím. ,,Tady, drobné si nechte." vrazí poslíčkovi do rukou pár bankovek, shrábne krabici a zase zmizí za dveřmi. V obýváku si rozloží jídlo. PapOušek by taky rád. ,,Nekoukej na mě tak. Ne. To ty nesmíš." napomíná psa, který mu položil hlavu na nohu a dává výrazu psí oči zcela nový rozměr. ,,No tak dobře." rezignuje Shawn nakonec a zakoulí očima. Hodí psovi jeden trojúhelník a pokračuje v práci. ,,Něco přece musí mít společného. Něco zásadního. Kromě práce na radnici. Mary Colemanová zemřela ve starostově pracovně. Greg Peterson v hale. Tak co je sakra spojuje?" hlasitě láteří a cpe se pizzou. ,,Tak to zkusíme jinak." zamumlá a vytáhne starostův itinerář. ,,Hmmm, fakt boží. Další důvody, proč zvracet z úředníků a ze starostů ještě víc." huhlá při pročítání stránek. Neptejte se, kde sebral starostův itinerář. Ale možná tušíte.
Po chvíli se ale prudce napřímí a zvedne ruce vítězně do vzduchu. ,,Ano! Ano, ano, ano. To je přesně ono! Já to...no dobře, tak úplně jsem to nevěděl, ale jo!!!" Shawn nadšeně hartusí, div nezačne tančit před krbem. PapOušek jen nechápavě pozoruje pánovu radost. On by byl stejně nadšený, kdyby se objevil Ryan, ale prozatím si dočasně vystačí s pánem, který mu zabral matraci v garáži a dal mu pizzu. Páníček mu takhle hřešit moc nedovoluje.
,,Vidíš, kamaráde, začíná se nám to rozvíjet. Co myslíš, kdo umře další?" ptá se Shawn psa, když se konečně zbaví přílišného nadšení. PapOušek neodpovídá. Byl by docela rád, kdyby jako další umřela ta kočka, co se tak provokativně prochází kolem domu, když PapOušek musí trčet doma. Ale to s tím asi nemá co dělat. A tak PapOušek zbytek noci přemítá nad tím, co mu ten pán vlastně říká.

Válka přišla do našeho domu!
13.12.2016 | Philip Alexandr Fraser

A tak bylo u nás na statku veselo. S bráchou jsme se kapánek chytli, když jsme se hádali, kdo je ve městě ta největší šťabajzna. Nemohli jsme se dohnout, každá slečna má totiž co nabídnout, ať už je to humor, rada, vážnost, střeštěnost nebo úsměv. Ve finále se Aiden nechal unést, když jsem mu oznámil, že jsem jeho vyvolenou zavřel. Celé hašteření přerostlo v bitku po skotsku. Jo, došlo na házení kedluben. Mám teď modřinu jako velký ořech na zadku, že si ani nemůžu sednout bez velkýho prošívanýho polštáře od babičky Aidy a na noc jsem si vzal i plenu, protože spím na zádech. A Aiden je indisponovaný jinde, jo, zasáhl jsem cíl. A potřebujeme vymalovat, kedlubny totiž lítaly všude a když Jaime viděl, co povádíme, vzal si rajčata a začal je házet na strop kuchyně a rozpatlávat je prostě všude, včetně sebe a strýčka Philipa.
A jak to skončilo? Aiden uznal, že jeho hnědovláska je na něj asi moc mladá a že si musí najít nějakou rozumnou, která se postará o jeho syna. S tím jsem souhlasil, Rosalie se za rozumnou považovat nedá - dělá andělíčky v parku, hází klacky po lidech a napadá policisty. Pak říkal něco o tom, že potkal jinou brunetku a že ta vypadalo jako kdyby měla všech 5 pohromadě. Když mi ji popsal, došlo mi, že to je ta divoženka, co se měla ukázat na stanici! Já si jí podám, až ji uvidím. Říkal jsem mu ale i o dalších kráskách našeho města - o své osobní ošetřovatelce, kterou mu odmítám přenechat, i když se dušoval, že se mu někdo musí podívat na nádobíčko po ráně od kedlubny a o slečně starostové, teda Quinn, která je vždycky na místě činu, ale přesvědčoval jsem ho, že je pod její úroveň zajímat se o balíka jako je on. Na to mi vmetl do tváře, že jsem stejný balík jako on, jen jsem chytal ryby na moři s partou ostřílených chlapů. Tolik k tématu ženský.

Svobodnou matkou v městě plném vražd?
9.12.2016 | Beth Maria Byrne

Když jsem se rozhodla ( byla donucena, neboť to byla jediná možnost ) žít s babičkou v Hawkville, tohle jsem tedy nečekala. Ano, nacházím tu spoustu pozitivních věcí, například že mi nikdo nerozkazuje stylem: ,,Beth, jdi do kostela. Beth, přečti si Bibli. Beth, prones modlitbu." Jako by o nic jiného snad ani nešlo. Jo, od toho mám pokoj. Babička z toho totiž nedělá rozkazy, ale prosby a náznaky typu: ,,Beth, byla jsi už v kostele?" Pije mi krev. Vážně. Mívala jsem ji ráda a ona se zázrakem rozhodla tolerovat fakt, že ze mě bude svobodná matka, která prý žije bujarým a hříšným životem. A to nemluvím o tom, že s takovým přístupem se v tom malém bytě vůbec necítím jako doma. Je to prostě místo, kde spím. Většinu času tam ani nejsem. Toulám se po městě, které bych nenazvala bezpečné, než abych poslouchala její výčitky.
Aby toho nebylo málo, celé město je plné podivínů. Už mě vyděsil místní novinář a pak ten chlápek z baru a kavárny. Myslím, že mě proklínal. Možná má něco spojeného s Ďáblem a výzkumem, co dělám. Jo, už jsem paranoidní. A když už jsme u Ďábla, jo, tohle město je divné. Dvě tajemná úmrtí, prý infakrt. Ale podle nějakého chlápka vraždy. Vím to, protože jsem byla na místě činu. Já! O tom se mi ani nesnilo, ale místní policista asi zpackal svou práci a zavedl mě tam. Teď po mě chce, ať se dostavím na stanici, ale na to mu já prdím. Nic jsem neudělala. Vážně! Když mě našel, hledala jsem krucifix. Ale to nikdo vědět nemusí.
Shrňme si to: Bydlím s babičkou, která mě denně vytáčí a od které utíkám. Pracuji ve škole jako učitelka, ale ta práce mě vůbec nenaplňuje. Kvůli známkování a studování do práce, která mě nebaví, nemám čas na svůj výzkum o Ďáblovi. Nemám vlastní byt. Nemám auto. Nemám peníze. Nemám přátelé. Nemám přítele. A to nejlepší / nejhorší nakonec: Jsem těhotná. Úplně sama. A teď končím s vylíváním svého srdce a rozebíráním své deprese, protože jako těhotná nesmím do takových stavů upadat, protože bych ublížila dítěti.
Ha, teď jsem si uvědomila! Nemám s kým chodit do předporodního kurzu pro pár. Máme tu nové dno, přátelé!

Amorův šíp zasáhl mé srdce
8.12.2016 | Aiden Malcolm Fraser

Stačilo, aby řekla, že chce zachránit ubohé mekáče a kočkodlaky. To a slovo zajímavé na můj původ. Odteď si budu každý den čechrat vlasy, česat chlupy na břiše, potříštím si nohy hnojem, protože u nás se to považe za feromon a budu ji v ulicích tohoto města hledat.
,,Budu mít maminku!" jančil Jamie, když jsem mu to oznámil. Štěstím nemohl usnout a začal jí kreslit obrázky, které ukazují jeho otce jako nadsamce. Nemohl bych být víc pyšnější.
Ač neznám její jméno ani spanilý původ, vím, že nás osud k sobě zavede, protože mě zasáhl šíp lásky a společně spasíme všechna ta ubohá zvířata, které chce chránit před otravou banány. ,,Najdu si tě, mo duinne!" křičím sedící na bizonovi a vyrážející na svůj nejtěžší lov.

Přítel musí všechno vědět hned
8.12.2016 | Shawn Carter Greaves

,,Haló, Ryane, otevři! Já vím, že tam jsi!" Shawn buší na dveře a huláká na lesy. Doslova. Co na tom, že jsou dvě hodiny ráno. Zpoza dveří se ozve šramot a po chvíli se dveře otevírají. V nich stojí rozespalý Ryan s očima ještě napůl zavřenýma a s holí v ruce. ,,Na co to máš?" zeptá se fascinovaně Shawn, ale na odpověď nečeká. Se záplavou novinek se procpe dovnitř kolem Ryana. ,,Co to...?" Ryan si ani nestačí pořádně uvědomit, kdo to na něj mluví a už ho má uvnitř. ,,Ježiši, chlape. Jak víš kde...nebo víš co, já to nechci vědět." zvedne rezignovaně ruce do vzduchu, když odloží hůl. Měl ho s ní přetáhnout hned. ,,To musíš vyčmuchat i můj dům a nakvartýrovat se mi tu?" sjede ho Ryan lehce naštvaně, ale hlavně rozespale. Odšourá se za ním do obýváku, který už ten slídil stačil vyčenichat a zmoženě se sveze na pohovku.
,,No tak, nečerti se a probuď se!" tleskne mu Shawn dlaněmi před obličejem. Ryan jen prudce otevře oči, které se mu zavíraly. ,,Je-to-naprostá-nádhera." oznámí Shawn Ryanovi a každé slovo významně oddělí menší pauzou. ,,Jo? A co?" zeptá se pochybovačně Ryan a jednou rukou si obejme kolena. Druhou rukou si podepře bradu a loket si opře o nohu. ,,No přece náš případ. Nevěřil bys, co všechno se změnilo, úplně všechno." mluví Shawn překotně a sedne si bokem na malý stolek před Ryana. ,,Vypadni z toho." mrskne Ryan po Shawnovi polštář. Nemá rád, když mu někdo odírá jeho nábytek. Shawn si toho ale příliš nevšímá, odhodí kabát vedle Ryana a začne před ním přecházet sem a tam. ,,Konečně jsem od MI6 dostal, co jsem potřeboval a teď to můžeme rozjet ve velkém." zakmitá Shawn rukou mezi sebou a Ryanem, aby tak naznačil je oba. ,,Jaká zas MI6?" mumlá Ryan nechápavě a rychle otevře oči, když se Shawn začne ztrácet. ,,Britská tajná služba, říkal jsem ti, že mi tam někdo dluží laskavost." připomene mu rychle Shawn. ,,Ne, nic takového jsi mi neříkal." zavrtí hlavou Ryan, ale stále si podpírá bradu. ,,Ne? No....tak ti to říkám teď." uvede všechno na pravou míru Shawn a vzrušení z něj přímo srší. ,,Máme dalšího mrtvého." Shawn se zastaví před Ryanem a oznamuje mu to jako něco, z čeho musí mít zákonitě radost celý svět. ,,Ale né!" zaúpí Ryan nahlas a plácnutím se natáhne na pohovku. Ryan už další mrtvé nechce. Doufal, že když se vyřeší ten případ mrtvé ženy, Shawn se stáhne a Ryan bude moci fungovat jako před oním setkáním mezi popelnicemi. Zdá se ale, že takové štěstí nemá. ,,Ale jó!" povzbuzuje Shawn tu mrtvolu k mnohem většímu nadšení.
,,Na radnici umřel muž. Byli jsme zrovna v kanceláři starosty, tam to taky stálo za to, k tomu se hned dostanu. A najednou se zase ozval vystrašený řev, no a v hale." tleskne Shawn rukama ,,Ležel mrtvý chlap z ochranky." ,,Kdo je to my? Jako ty a ta holka?" Ryan si to snaží utřídit. ,,Co to? A jo. Jo, ta slepice už tam zase kdákala. A tomu chlápkovi z MI6 se taky nechtělo moc pryč. Tentokrát mrtvolu resuscitoval on. Tahle snaha o vstávání z mrtvých mě asi bude strašit i ve spaní." shrne mu Shawn rychle účastníky další operace, ale Ryan se v Shawnově chaotickém myšlení nevyzná ani v bdělém stavu, natož napůl spící. ,,Jaký zas chlápek z MI6?" odsekne se zavřenýma očima a doufá, že po další větě Shawn minimálně vystřelí na měsíc. ,,Bože, příteli. Snad jsem nepřecenil tvou inteligenci." zavrtí nad ním Shawn hlavou ,,Agent, který mi donesl mou propustku všude, takže teď už nemusím oslňovat zoufalou nemocniční recepční." ,,Jo, to tě muselo vážně bolet." odfrkne si Ryan ironicky na jeho účet. ,,Ano." souhlasí Shawn. ,,Stejný případ - zástava srdce. Nemám to tedy potvrzené, ale tělo opět nevykazovalo žádné známky poškození. Víc řekne patologická zpráva, kvůli které už nemusíme skákat z okna." nastíní Shawn Ryanovi další kroky. ,,Hurá." zamumlá Ryan z gauče. Víc to ale nekomentuje.
,,Ale mám novou stopu - střelný prach." Shawn se nahne nad Ryana a mluví přímo k němu. ,,Vždyť jsi říkal, že těla nejsou poškozená, tak co se tady oháníš se střelným prachem?" huhlá Ryan a paží si přikryje oči, aby se nemusel na Shawna dívat. ,,No právě." Shawn se už zase usmívá jako při odhalování světového tajemství. ,,Ve starostově kanceláři jsem pod oknem našel hromádku střelného prachu. Ta slepice vykdákala, že starosta pušky nemá, na lov nechodí. V kanceláři jsem žádnou nenašel. A Mary Colemanová zastřelena nebyla. Tak co tam dělal? Jakmile se mi podařilo vyhodit ty ňoumy, co odváželi tělo, hledal jsem dál. A pod tím příšerným fíkusem v rohu jsem našel, a teď se podrž, další střelný prach. Potřebuju pár testů, ale jakmile je budu mít, budeme přesně vědět, co to je, odkud to je a všechno to, co moderní věda umí." Shawn nadšeně rozkládá rukama a vážně si to užívá. Na to, že od první vraždy skoro nespal, je čilý až až. ,,Skvělé, to ti gratuluju." zavrčí Ryan podrážděně. ,,Ale to určitě mohlo počkat do rána. Třeba do dílny, tam tě ještě snesu. Ale tohle je můj dům, člověče." vystřelí Ryan ruce nad sebe, aby demonstroval celý prostor. Shawn se otočí kolem své osy. ,,Och, aháá." zahuhňá lehce překvapeně, když se rozhlédne po celém tom prostoru. ,,Hezké. Ruční práce, co?" zeptá se a ohlédne se po Ryanovi. Ten jen zase bezmocně vrtí hlavou nad jeho informovaností. ,,Jo. A nerad bych, abys cokoliv zničil, takže už můžeš jít k sobě a mě nechat ještě dospat." máchne rukou směrem ke dveřím a doufá, že vypadne. ,,No tedy, tomu říkám krb." Shawn si místo odchodu prohlíží kamenný krb před pohovkou. Pak popojde kousek vedle a nakloní se do boku. Jen hvízdne. ,,Tak tuhle kuchyň by ti záviděla kdejaká hospodyně." houkne až moc hlasitě a vzápětí se otočí na Ryana. ,,Tys to stavěl s podvědomou touhou přivést si tady ženskou." místo konstatování to spíš vyzní jako obvinění nejvyššího řádu. ,,Přestaň s tím svým vyvozováním a jdi týrat nějaký bezbranný zvíře." převrátí Ryan oči v sloup, ale tuší, že momentálně je to bezbranné zvíře on sám.
,,Zítra musíme prozkoumat Gregovo tělo." oznámí Shawn věcně a žuchne vedle Ryana na pohovku. ,,A taky najít toho Sandokana, co tady běhá s bouchačkou v ruce a tváří se jako sériový vrah." dodá a Ryan ho zase obdaří dalším nechápavým pohledem. ,,Kdo je Greg a jaký zas Sandokan?" promne si oči a pro jistotu se štípne do ruky, jestli se mu to jen nezdá. Nezdá. ,,Kamaráde, tvoje mozkové funkce na tom nejsou moc dobře." Shawn si Ryana prohlédne s mírnou obavou ve tváři. ,,To proto, že jsou dvě ráno a já tu mám squattera!" zvolá Ryan a vztáhne ruce k nebi v marném očekávání pomoci. ,,To je detail." mávne nad tím Shawn rukou. ,,Greg je ten mrtvý. Sandokan, tak říkám tomu agentovi MI6. Nebo možná Zodiac, ještě jsem se úplně nerozhodl." poškrábe se Shawn vědátorsky na bradě. ,,Tak až se rozhodneš, řekni to novinám. McAffrey ti to určitě rád sepíše." Ryan se napřímí a přisune k Shawnovi noviny na stole. Hned na to se zvedne a míří k sobě nahoru. ,,Máš pět minut na to, abys vypadl, jinak se o to postará PapOušek." houkne na Shawna, zatímco stoupá po schodech. Už to nehodlá řešit. Chce pokračovat ve slastném spánku nevědomých. ,,Hmm." zamumlá Shawn, když k němu připutují noviny. ,,Ahá, křížovka." rozevře s nadšením noviny a poklepáním na pohovku dá signál PapOuškovi, aby si vyskočil k němu. Se zaujetím začne luštit křížovku a nechává mozek, aby si někde sám během banální činnosti skládal dohromady obrázky případu.

Zimní večer
8.12.2016 | Nina Hannah Bates

Sedím u okna zachumlaná do deky a v rukou svírám vizitku se jménem a číslem. Ale vážně to tam tak stojí: Connor Custer. Jestli lidé říkají, že minulost ožívá, tak teď se to právě stalo. Akorát mně ta moje minulost mířila zbraní na hlavu. Na to, že mám ve Philipovi nového ochránce, se tedy moc nepředvedl. Strhnu mu to....z platu ne, tak třeba z možnosti ho zase někdy nakrmit. Chrabrý rytíř to trochu zadrbal. Jediné štěstí, že to nebyl vrah. Ale mohl být.
'Nechci, abys byla další na seznamu.' Při vzpomínce na Connorova slova mi přeběhne mráz po zádech. Koukám do černé tmy za oknem. Nejdříve zemřela ta žena, nově prý i nějaký muž a jeho vraha Connor honil po všech čertech. Při té myšlence, že tam někde za okny pobíhá nějaký šílený vrah se mi udělá nevolno. V nemocnici jsem viděla hodně zranění. Řezné a bodné rány, popáleniny, zlomeniny i střelné rány. A teď, tam někde venku, je někdo, kdo tohle všechno možná může způsobit? Zmocňuje se mě nový nával nevolnosti. Musí ho chytit. Nemůžou přijít k úhoně další. Ale taky to vystavuje riziku Philipa. Vážně mu nechci sešívat kdo ví jaké rány, jestli se objeví v ostřejší akci. A teď i Connor.
Connor. Jedno jméno, tolik vzpomínek a taková propast. Už je to 20 let, co jsem ho viděla naposledy. Byli jsme ještě děti. Naše rodiny se znaly. Jeho rodiče byli úžasní lidé. A pak zemřeli. Dívám se na svůj odraz v okenním skle. Ale místo sebe tam vidím Connora, toho malého kluka, kterému právě zabili rodiče. Nikdy nezapomenu ten jeho výraz. Už to nebyl ten raubíř, co mi stále v zimě strkal v brightonských ulicích sníh za krk, už to nebyl ten kluk, kterému jsem málem amputovala ruku, když jsem si na něm jako malá, naivní holčička zkoušela měření tlaku. Během jediné noci dospěl, uvězněný v dětském těle. Nemohla jsem mít lepšího kamaráda a nikdy jsem nebyla tak bezmocná a neschopná mu pomoci. Byla jsem malá holka, moc jsem toho nezmohla. A pak....zmizel.
20 let uplynulo jako voda, ale já na něj nikdy nezapomněla. Nevyčítám mu, že se neozval. Jak bych mohla. Všechno se pro něj změnilo. Ale najednou proti mně stojí chlap asi o 20 cm vyšší než já, míří na mě zbraní a štěká po mně, abych se ani nehnula. Mimochodem, to bylo poprvé, kdy na mě někdo mířil zbraní. To s člověkem zamává. I když se ten člověk nakonec ukáže být někým, koho znáte, pořád v sobě máte ten děsivý pocit, kdy jste se dívali do hlavně zbraně. Ale znám ho vůbec?
Znám Connora Custera? Nemám ani nejmenší tušení, co celá ta léta dělal, ale když jsem ho viděla stát naproti mně se zbraní v ruce, nic hezkého to asi nebylo. A ten výraz. Ten výraz mě děsil. Ne tou přísností a vážností, ale tou....bolestí? Je to správné slovo? Nevím. Ve tváři se mu zračil celý život a ztráta rodičů byla možná to nejmenší, co ho potkalo. Je jiný, to se po 20 letech stane. On vysoký jako hora, já jsem jako trpaslík. Já malá, on vytrénovaný.
Zčistajasna se zase zjeví v mém životě. Vím o lepších způsobech než choutkách mě zastřelit. Od sněhových koulí je to celkem posun. Ale kdo se to vůbec vrátil? Každý jsme žili jinak, jinde, nezávisle na sobě. Patří jeden druhému vůbec ještě do života? Převracím vizitku v ruce. ´Ještě se uvidíme.´ Tahle slova mi obalují každou myšlenku. Koho uvidím? Známe se vůbec? Po pár minutách zmizel stejně rychle, jako se objevil. Jako blesk z čistého nebe. Jakého Connora Custera uvidím? Toho, kterého jsem znala, určitě ne. Nejvíc se ale bojím, že by se mi nedostalo příležitosti toho muže poznat.
S povzdechem se posbírám z gauče, zhasnu a mířím do pokoje. Dvě mrtvá těla, vrah za okny, zbraň před obličejem a Connor. Pokud tohle město někdy bylo apatické, tak teď se probudilo. A jsou v něm dva lidé, kteří jsou sami sobě tak blízko, a přitom tak daleko. Vizitku pokládám vedle lampičky na nočním stolku. Nevím, jakému člověku to číslo patří. Vím ale, že ho chci poznat.

Telefonát
7.12.2016 | Quinn Elizabeth Montgomery

"I já vás zdravím, mějte hezký den," promluvila jsem polohlasem potom, co jeho auto zahlo z naší příjezdové cesty a zabouchla dveře. Popravdě jsem to opravdu nečekala, že mě zrovna někdo jako on požádá o pomoc. Dá se tomu vůbec říkat žádost? No, on asi nic lepšího stejně neumí. Vrátila jsem se do obýváku, kde jsem předtím sledovala seriál a vypla televizi. Prohlédla jsem si pozorně telefonní číslo na papírku. Nerozuměla jsem ani polovině věcí, co mi řekl, ale vypadal, že on ví, o čem mluví. 'Zavolejte tady na to číslo a řekněte, že Cooper potřebuje službičku.' Takže Cooper. Neříkal, že se jmenuje nějak na G? Přemýšlela jsem mezi mačkáním číslic na telefonu. Sluchátko dlouho vyzvánělo a já už si myslela, že si ze mě ten hrubián utahuje, ale po chvíli se ozval mužský hlas. Mám se představit? Co když mě pak bude honit banda mafiánů? Co když už teď ví, kde bydlím a všechno o mém životě? "Halo? Je tam někdo?" Ze sluchátka se ozval znovu nerudný muž a vytrhl mě z mého katastrofického scénáře. "Dobrý, Cooper potřebuje službičku," prohlásila jsem odhodlaně. Něco na druhém konci zašustilo a potom se muž ozval znovu. "Kód!" Štěkl a pak znovu zavládlo ticho. "Přístup?" Zeptala jsem se spíš sebe než jeho a ve sluchátku znovu začalo šustit, ale to už jsem přešla k další instrukci a položila sluchátko zpět na telefon. "Tak jo, možná jsi proti sobě právě poštvala masovýho vraha nebo ruskou mafii, ale to není důvod ke stresu. Řeknu Williamovi o ochranku a určitě to zvládnou. A taky jsou programy na ochranu svědků, nebo ne?" Seděla jsem asi patnáct minut a přednášela si uklidňující řeč. Dostatečně uklidněná jsem si sedla za Williamův počítač a zadala do vyhledávače 'Cooper', ale našlo mi to jen pár pornoherců, jakéhosi béčkového herce a šampiona v pojídání párků. Silně jsem pochybovala, že by kdokoliv z nich měl co dočinění s mafií nebo soukromým očkem z maloměsta. Přivedlo mě to ale na jiný nápad - v kartotéce v kanceláři je přece záznam i o něm a já mám klíče, které znamenají neomezený přístup. Neměla bych to dělat, je to proti pravidlům a jestli to William zjistí, asi mě vydědí, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Sama zjistit, co se stalo nedokážu, to jsem věděla od samého začátku a on s tím má zkušenosti, takže pokud na mě neposlal nájemného vraha, měla bych vymyslet, jak ho přesvědčím, že je to oboustranně výhodná spolupráce. A k tomu mi nejlépe pomůže jeho složka.

Laskavost
7.12.2016 | Shawn Carter Greaves

Pokud Shawn něco potřebuje, vždycky si to dokáže nějakým způsobem zařídit nebo sehnat. Ne pro něj není odpověď. Neřešitelné pro něj není slovo.
Stejně jako teď. Přesně ví, co udělat a kde se přihlásit, aby se domohl všech podkladů, které potřebuje. ,,Dluží mi laskavost a já si to dneska vyberu." mumlá si Shawn skoro zpěvavě, když míří ke svému autu. Shawn autem příliš nejezdí. Ne, že by to neuměl, ale jeho styl jízdy je podobný jeho povaze: všechno rychle, všude být první, nespoutaně a mimo předpisy. Raději chodí pěšky. V malém městě auto skoro ani nepotřebuje a navíc je na něj dost citlivý. Pokud si Shawn zakládá na něčem jiném než na svých schopnostech, je to jeho auto. Třískněte dveřmi jeho Range Roveru příliš prudce a v tom lepším případě vás jen zažaluje.
,,Přes město pomalu, potom to pořádně rozžhavit a jede se." maluje si Shawn nadšeně. Cesta do Londýna je něco jako druhé Vánoce. Sice se do Hawkville vrátil z vlastního rozhodnutí, kdyby měl ale Londýn stejnou historii jako jeho domovina, zůstal by tam. ,,Já tu jsem kvůli práci, ale proč tu tvrdne Ryan, to je ve hvězdách. Tipuju to na nějaké trauma a tady se zašije, schovaný, nikým neviděný." brblá si potichu pro sebe a nasedá do auta. Vtom mu zazvoní mobil. ,,Greaves." ohlásí se a poslouchá panický hlas. ,,Vážně? Ale to je zajímavé. Jistě, to si nenechám jen tak ujít. Nebojte, všechno se vyřeší. Nachystejte pozůstalost, smlouvy a všechny podklady, podívám se na to. Najdu to, nebojte. Hned vyrážím, brzy budu na místě." položí hovor a hodí mobil na sedadlo spolujezdce. Natěšeně si promne ruce. ,,Rodinné šperky vždycky přitahovaly pozornost." zaraduje se a už se rozjíždí. A sakra, ještě Londýn, bleskne mu hlavou, ale hned se zase uklidní. Když nemůže on, někoho si na to najde. I když by se Ryan dal klasifikovat jako hezký chlap, s mužem toho přeci jen víc zvládne žena. S nepatrně vlivným postavením, ale i to stačí.
Ani ne za deset minut je na Gent Street. Přistaví před domem, opře se rukou o volant a pozoruje dům. ,,Barák jako kráva. To vážně využijou všechny místnosti?" kritizuje už jen tak z principu. Rychle vytáhne z kapsy pero a z přihrádky bloček. Vytrhne list papíru a rychle na něj naškrábe číslo. Ani nevypne motor a hned pádí ke dveřím. ,,Ty schody jsou pro efekt nebo na naštvání návštěvy?" mumlá si pod vousy a hned buší na dveře. ,,Zdravím, slečno. Když už jste se na mě s takovou vervou nalepila, buďte aspoň prospěšná. Zavolejte tady na to číslo a řekněte, že Cooper potřebuje službičku. On už bude vědět, kdo. Až se zeptá na kód, řekněte: přístup. Dál nemluvte, zavěste a zapomeňte na to. Já musím neodkladně do Maidstoneu, takže do Londýna nemůžu osobně. A vy s tou svojí prořízlou pusou jistě nebudete mít problém říct dvě jednoduché věty." vybalí všechno okamžitě na Quinn a vrazí jí do ruky papírek s telefonním číslem, když se dveře otevřou a dívka ani nestačí nic říct. ,,Díky, mějte se." rozloučí se s lehkým úsměvem a nedá prostor dívce nic říct, když si všimne, že už se nadechuje. Jako na povel se otočí a spěchá k autu. Rychle do něj nasedne a aniž by se podíval na dívku, která stále s lehce nechápavým výrazem stojí ve dveřích, odjíždí. Případ nepočká a pokud Quinn umí telefonovat, brzy bude mít vše, co potřebuje.

Je potřeba dalších informací
7.12.2016 | Shawn Carter Greaves

Ryan nechce. Nelíbí se mu to. Začíná se proklínat, že ho z těch popelnic vůbec tahal. Kdyby to neudělal, nemusel by se teď už podruhé vloupávat na pitevnu. Ryan si při večeři vyslechl, že vloupání rovná se páčidlo, využití slabin rovná se flirt s recepční. Takže tohle teď může klasifikovat jako vloupání. Shawn sice páčidlo nemá, ale vlézt někam oknem se také klasifikuje jako vloupání.
,,Spis jsem ještě bral. Ale tohle už je příliš." namítne polohlasem, zatímco spolu se Shawnem obchází nemocnici. ,,Ale já to tělo potřebuju vidět. Nemůžu za to, že patolog je senilní dědek, kterému se nechce zapojovat mozek do složitějšího procesu." obhajuje svůj plán zcela s klidem Shawn. ,,Proč si nemůžeš najít normální práci? Nepřemýšlel jsi třeba nad malováním? Určitě by ti to šlo a je to neškodné." Ryan mluví zásadně klidně. Spíš znuděně, jako by ho už každá činnost, která pro něj nemá užitek, vysilovala. ,,Proč za mnou furt lezeš, když ti to tak vadí?" odpoví Shawn otázkou, také zcela klidně. Shawn a Ryan jsou v jistých směrech protiklady. Proto se Ryan sám diví, že je zase se Shawnem na výpravě, protože pro něj samotného je vloupání se na pitevnu a zkoumání mrtvého těla na úplně spodní příčce žebříčku nejlepších nočních činností. Podle Ryana má Shawn tuhle činnost asi na první příčce. Ano, Ryan by mohl odejít. Ryan by chtěl odejít. Ale Ryan neodejde. Omlouvá to tím, že díky jeho přítomnosti aspoň Shawn nezpůsobí armagedon, ale kde je pravda? Není v Ryanovi přeci jen někde hluboko ještě špetka toho vojáka? Těžká otázka na zodpovězení, Ryan si ji ale ještě nepoložil, protože o takové možnosti ještě neuvažuje.
,,Prostě vlezeme do jedné ordinace, neboj, doktor nemá službu, zjišťoval jsem si to." ujišťuje Shawn svého společníka ,,No a pak přejdeme zase na pitevnu, já obhlédnu tělo a ven tak jako včera. Snadné jako facka." ,,Abych nedal facku já tobě. Nebo tě nezavřel v boxu na pitevně." zavrtí Ryan hlavou. Za ty dva dny má chuť to udělat, ale vlastně by to neudělal. ,,Suchare." zabrblá si Shawn pro sebe a po menší machinaci s oknem se mu podaří ho otevřít. ,,Začínám mít chuť na tebe zavolat toho poldu." zkonstatuje Ryan suše, když se okno otevře. ,,Jako toho vejtahu z bistra? Zavolej, ale než zvedne ten svůj farmářskej zadek, tak já už budu pryč. Co by udělal? Hodil po mně papriku? Svázal mě nějakými stonky? Ale jdi. Taky se ti nelíbil." odfrkne si Shawn na Philipův účet. ,,Jo, ale na rozdíl od tebe by mohl mít povolení." vyřkne Ryan zcela očividné. ,,Neboj, mám někoho, kdo mi něco dluží. Zařídím si, co potřebuju." uklidňuje ho Shawn a vyšvihne se do okna. Ryan raději ani nechce vědět, co tím Shawn myslel. ,,Ne že si budeš hrát se skalpelem." varuje Shawn Ryana a výhružně k němu zvedne prst. Ryan reaguje jen rozpřažením rukou a nechápavým pohledem. Jak by to mohl dělat? To je Shawnova parketa, ať varuje sám sebe. Shawn na Ryanovo gesto reaguje úplně stejně, ale raději už míří ke dveřím na chodbu. Z věšáku ještě sebere bílý plášť a přehodí si ho kolem ramen. ,,A tohle?" ukáže Ryan pochybovačně na onen plášť. ,,Splývám s prostředím." odpoví mu Shawn tak, jako by to byla ta nejprostší věc na světě. Ryan už se raději na nic neptá. Čím méně ví, tím je mu lépe.
Přes chodbu se dostanou celkem snadno. V noci nemocnice zástupy doktorů nehýří. Během chvíle jsou zase na pitevně. Tentokrát už ale Shawn míří do místnosti z těly. Ryanovi se tam moc nechce. Stačila mu těla v Afghánistánu. ,,Jestli se bojíš, můžeš mě tu počkat." ohlédne se za pochodu Shawn přes rameno a už otevírá dveře vedoucí do druhé místnosti. ,,Jediné, čeho se bojím, jsou tvé metody." zavrčí k němu Ryan a nakonec jej následuje. Necítí se ve své kůži, ale Shawn potřebuje dozor. ,,Tak kdepak ji máme." mumlá si Shawn sám pro sebe a zkoumá štítky na boxech. ,,Á, tady, Mary Colemanová." klepne na jedny dvířka a otevře je. Vysune stůl s tělem a Ryan se musí podívat bokem. Mrtvých viděl na jeden život až dost. Shawn vytahuje mobil a pomáhá si fotkami spisu, které předešlou noc pořídil. ,,Podle patologa zemřela na zástavu srdce způsobenou elektrickým šokem. Jenže....." nakloní se nad tělo a zvedne oči k Ryanovi ,,Kde jsou stopy po proudu? Měla popálené prsty, když jsme ji našel. Ale co vidíš?" Zvedne ruku mrtvé výš, aby se Ryan mohl podívat. ,,Ruku." zkonstatuje Ryan ironicky a založí si ruce na hrudi. ,,Zapoj trochu kreativity." utrousí Shawn a dál se věnuje výkladu. ,,Podle zprávy měla na rukou černou barvu. Byla sekretářka, takže to mohla být tiskařská barva, třeba se ušpinila. Takže žádné popáleniny. Takže jak dál? Musím se podívat na starostovu kancelář."
,,Prosím, že se nechceš vloupat i do starostovy kanceláře?" přeruší ho Ryan a nad tou představou zavírá oči. ,,Já se nikam nevloupám, jen....." ,,Ano, využiješ slabosti starostova personálu." dokončí za Shawna větu Ryan a skoro by si sám vlezl do jednoho z boxů a umřel tam. Vážně se mu to jen zdá. ,,Chytrý, už se chytáš." usměje se na něj Shawn a dál pátrá. ,,Jak už jsem ti říkal u večeře, myslím si, že skutečně dostala zásah elektřinou. Ale nebylo to smrtelné. Patologická zpráva neeviduje žádná vnější ani vnitřní poškození, ani já na těle nic nevidím. Příčinou smrti byla zástava srdce. S tím souhlasím, ale nemohla za to elektřina. V bistru jsi říkal, že se mohla něčeho leknout. Dobrá teze. Jenže čeho? Nebo koho? Nastražil to na ni někdo? Nebo měl být obětí starosta? Ani bych se nedivil, je to vůl." doplní Shawn svůj výklad o osobní stanovisko. Ryan beze slova poslouchá s rukama stále založenýma na hrudi. Zní to sice zajímavě, ale stále si myslí, že na to existují povolanější lidé. ,,Takže stejně nemáš nic." zkonstatuje suše na Shawnův výklad. Rád už by odtamtud vypadl. ,,Ale kdepak, mám toho hodně." zamumlá Shawn a ještě prohlíží tělo. ,,Mám lékařskou zprávu, mám tělo, mám tebe, potom ještě pár dalších výhod a...." s lehkým náznakem zoufalství vzdychne ,,Mám ještě starostovu dceru." ,,A k čemu ti jsem já?" rozhodí Ryan nechápavě rukama. ,,Své jsem ti k tomu už řekl a navíc už není nic, k čemu bys potřeboval moje znalosti. A Quinn by tě nejraději zavřela na psychiatrii, pokud si vzpomínám." Ryan využívá veškerý možný výčet Shawnových nevýhod, aby mu zabránil v dalším vloupávání. ,,No tedy." Shawn se napřímí a spojí ruce za zády ,,Co když bude ve starostově kanceláři bomba? Musím si sebou vodit svého osobního pyrotechnika. A s tou blondýnou si nemusíš dělat starosti, jakmile si něco vyřídím, nebude moct říct proti už ani banán. Sice z její přítomnosti nejsem moc nadšený, ale případ si žádá oběti." ,,A to před tebou je jako co?" kývne Ryan pochybovačně hlavou směrem k tělu. Shawn se zadívá pod sebe. ,,Ach. Myslím jiné oběti, než ty mrtvé." mávne rukou a zasune stůl s mrtvou zpátky. Mobil schová do kapsy a vytlačí Ryana zase to první místnosti. ,,Je to čím dál víc fascinující, viď?" Shawn září nadšením jako malý kluk u vánočního stromečku. ,,No hrozně." zamumlá na oplátku Ryan ironicky. ,,Trochu elánu, starý brachu. Já si teď musím něco zařídit, ale už brzy budu mít přístup ke všemu potřebnému." vysvětluje Ryanovi svůj nadcházející postup, zatímco si sundavá doktorský plášť a hází ho přes židli. ,,To je hrozně fajn, fakt ti závidím." vrátí mu to Ryan zase ironicky. ,,Já půjdu domů a budu dělat, že tě neznám." osvětlí Ryan na oplátku své záměry zase Shawnovi. ,,Když myslíš, že to půjde." pokrčí Shawn rameny, otvírá okno a stejně jako včera padá jako pytel brambor z okna. ,,Nepůjde." zamumlá si Ryan pro sebe a raději také rychle mizí v noční tmě.

První případ si žádá oběti - jak detektiv k informacím přišel
6.12.2016 | Shawn Carter Graves

,,No tak, pojď. Když si mi chtěl tak hrozně dělat chůvu, musíš držet krok." Shawn se řítí parkem k nemocnici a povzbuzuje při tom svého nového známého k většímu spěchu. Je nadšený. Zase má případ. Zdánlivě nemožný. Každý to chce zamést pod stůl jako nehodu, ale on ví, že to byla vražda. A ne ledajaká. Záhadná, a proto nikdo nemá zájem to jako vraždu vyšetřovat. ,,Nepočítal jsem s tím, že to myslíš vážně. Není to dobrý nápad. Neměl bys jako detektiv přijít na legálnější způsob, jak získat informace? Už jsi ukradl mou složku, ale to je nic. To by mohl každý. Ale tohle je příliš, ne?" ozývá se zpoza Shawnových zad Ryanův hlas. ,,Problém je v tom, milý příteli, že jako detektiv nejsem společností uznáván. Spíš mě berou jako...přítěž. Ale já jim to nemám za zlé, chápu, že se jejich titěrné mozečky nechtějí zabývat....řekněme, složitými záhadami pozemskými." namítne smířlivě a skoro až poeticky Shawn. Na to už si zvykl. Už několikrát si pobyl na zdejší záchytce, ale na rozdíl od oněch policistů, kteří ho tam vsadili, on všechny případy dokázal vyřešit. ,,To je tedy pozorné, že jim to nezazlíváš, ale tohle už je trochu přehnané. Kdy že to zemřela? Pár hodin tomu? A ty se hned v noci hodláš vloupat do márnice?" Ryan se to stále snaží pochopit. Shawna zná teprve den a z jeho myšlenkový pochodů mu jde stále hlava kolem. ,,Neříkal bych tomu vloupání, spíš využití slabin nemocničního personálu." uvede Shawn Ryanova slova na pravou míru. Pro Shawna tohle není vloupání. Projde nemocnicí, ale šikovně využije nedůslednosti personálu. Zbytek cesty k nemocnici se Ryan ještě snaží vymyslet pár pádných argumentů, kterými by mohl zdánlivě nezastavitelného detektiva zastavit nebo aspoň trochu zbrzdit. ,,Připraven?" podívá se Shawn s nadšením ve tváři na Ryana. ,,Vypadám snad na to?" rozhodí Ryan rukama a zavrtí nechápavě hlavou. Nevěří tomu. Nevěří, že Shawn nevidí, jak mu to leze na nervy. Shawn si ho přeměřuje pohledem. ,,No, vzhledem k tomu, že jsi šel celou cestu se mnou a teď jsi tady, bych řekl.....že jo." odpoví mu vesele a už si to míří ke vchodu. ,,To se mi fakt jenom zdá." zamumlá si Ryan pro sebe, ale jde za ním. Sice jeho metodu úplně neschvaluje, ale aspoň může dohlédnout, že nepodpálí celou budovu. V Shawnově případě by to byla ta mírnější varianta. ,,Zdravím." začne Shawn nadšeně útočit na recepční ,,jsem doktor Epson a toto je můj stážista Acer. Přišli jsme na žádost vašeho patologa ohledně pitvy nedávno zesnulé Mary Colemanové, chtěl znát můj profesní názor na možnou příčinu úmrtí." Ryan nevěří vlastním uším. Shawn lže o tom, kdo jsou, co jsou a k tomu je pojmenovává podle elektrotechniky. ,,Ale nemáme hlášenou takovou návštěvu." zavrtí recepční hlavou a začne prohlížet seznam. Tak a jsi v háji, myslí si lehce škodolibě Ryan, ale Shawn se nikdy nenechává jen tak odbýt. ,,Ano, já vím." usmívá se jako sluníčko na ženu ,,Je to návštěva na poslední chvíli, je to příliš na rychlo a má návštěva se nestačila ani ohlásit."
,,Je mi líto, ale..." recepční už hodlá odporovat. Ryan opětovně škodolibě smýšlí o tom, jak to Shawnovi nevyjde, ale ten se zase urychleně ujímá slova: ,,Víte, že máte vážně nádherné oči? Že ano, Acere? Ta barva duhovek, takhle zdálky bych si neměl troufat hádat, ale viděl bych to na jemnou centrální heterochromii. Vážně nádhera. Víte, že je to považováno za nejpřitažlivější mutaci?" Pro Ryana je to den plný překvapení. Toho ožralu sebral v noci z popelnic, spal na matraci pro psa u něj v garáži, vytratil se stejně rychle, jako dvakrát spadl na zem, pak se zčistajasna zjevil a začal drmolit o vraždě, vše vyvrcholilo nápadem nepovoleně se dostat do márnice a teď tomu všemu nasadil korunu Shawn svým lékařským flirtem. Na jeden den až moc šíleností. Tohle nezažil ani v Afghánistánu a to už je co říct. Recepční se ale chytá: ,,No...děkuji." Rudne a culí se na Shawna. Trefa do černého. ,,Víte, musíme tady s kolegou ještě obratem do Londýna, čeká nás náročná operace a nemáme času nazbyt. Stačí mi jen 20 minut a hned jsem zase pryč, je to jen konzultace." Shawn recepční skoro bravurně podlézá a efekt je okamžitý. ,,Operace? Jistě, jistě, nezdržujte se, prosím, běžte. Úplně dozadu, tam už to najdete." nasměruje je. ,,Děkuji vám, má krásná spasitelko." Shawn si samozřejmě neodpustí mrknutí a rychle mizí v útrobách nemocnice. Popohání i Ryana. ,,Myslel jsem, že tě tady nikdo nemá vidět. Co to mělo znamenat?" Ryan stále pochybuje o Shawnově psychickém stavu. ,,Říkal jsem, že využiju slabin nemocničního personálu. Jednou z nich je vdavekchtivá recepční, řekl bych. Viděls, jak snadno se chytila? Ta bude sama už nějakou dobu." vysvětluje Shawn zcela a naprosto klidně. ,,A co ta jména? Větší pitomost už tě nenapadla?" Ryanovi to nedá. Na tohle se zeptat musel. ,,Ále, tohle lidem nedojde." odbyde ho mávnutím ruky ,,Lidé dávají svým dětem různá jména. Hope, Summer, Autumn, Raven. Proč by si měl někdo něčeho všimnout u příjmení? Navíc taková běžná slova mozek hned přijme, nepozastavuje se nad tím." Shawnovi to všechno přijde zcela zřejmé, ale kromě pár dotazů je Ryan jinak tichý společník, což je po starostově dceři neocenitelná změna.
Márnici najdou bez problémů. ,,Neomdlíš, že ne?" ujišťuje se Shawn u Ryana ,,V Afghánistánu jsi viděl horší, tady je to aspoň čisté." ,,Můžeš přestat vytahovat info z mý složky, kterou jsi tak taktně čmajznul?" odbyde ho rychle Ryan a tlačí ho dovnitř. Nehodlá být přistižen náhodnými lékaři na chodbě. ,,Stačí mi jen složka, klid. Netlač na mě tak." protestuje lehce Shawn a když je uvnitř, začne pátrat. ,,Je to nové tělo, dneska prakticky poslední, takže složka by neměla být ani zařazená. Bude někde tady." mumlá si Shawn pro sebe a přehrabuje se papíry na stole. Ryan jen stojí se zachmuřeným výrazem ve tváři a s rukama založenýma na hrudi poblíž stolu. Vidí přímo na dveře, které vedou do místnosti plné těl. ,,Když už jsme tady, můžeš zkusit třeba psychologa. Nebo nějakou terapii? Cítíš se stísněně? Máš noční můry? Záchvaty úzkosti?" navrhuje Shawn první věci, co ho napadnou, když zachytí Ryanův směr pohledu. ,,Sklapni a dělej, nehodlám se nechat zatknout za nedovolené vniknutí." zarazí ho Ryan. Shawn je ale horší než vesnická drbna. ,,Ještě si stěžuj. Já tě nenutil, šel jsi za mnou sám a zcela dobrovolně. Vsadím se, že se ti to v hloubi duše lííííbíííí." pošťuchuje ho a stále hledá. Kdo hledá, najde. Po chvíli Shawn vytahuje vítěze. ,,Tady ji máme." rozloží si celou složku na stůl. ,,Hmmm, tohle si vzít nemůžu, toho by si všimli." zavrtí hlavou a vytáhne z kapsy mobil. Co nejrychleji ofotí všechny papíry, obrázky a spisy. ,,Můžeme." usmívá se Shawn spokojeně a vrací složku na místo, kde ji našel. ,,No to je dost, ty Zorro." zavrtí Ryan hlavou. ,,To hodláš zase projít přes recepci?" zeptá se pochybovačně. ,,Ehm. Nééé." zavrtí Shawn hlavou a schová mobil. ,,To už nehodlám riskovat. Přejde k oknu a začne ho otvírat. ,,Víš, co je výhoda takových prostor? Pro potřeby přivážení těl jsou v přízemí. Akorát tady je tak pitomá nemocnice, že je to zvýšené přízemí." vysvětluje a okno už je dokořán. Shawn se zadívá na Ryana. ,,Jdeš taky nebo tu zůstáváš, pionýre?" zeptá se ho s naprostým klidem a pak, čemuž se zrovna u něj Ryan ani nediví, regulérně vyskočí z okna. ,,Člověka s takovými sebedestrukčními sklony jsem ještě nepotkal." zamumlá si Ryan jen tak pro sebe a jde k oknu. Jako ten rozumnější se na zem dokáže dostat kultivovaněji a efektivněji.

Mary
6.12.2016 I Quinn Elizabeth Montgomery

Začalo pršet. Celou cestu z toho autoservisu jsem nad tím musela přemýšlet. Ne nad tím, jak se to stalo, nebo proč, nezajímaly mně fakta. Bylo to jako tenkrát, když umřela máma. Né, nebylo. Teď jsem si to uvědomovala. Umřel člověk a já s tím nemohla nic udělat. Když jsem šla na školu s vědomím, že jednou budu zachraňovat životy, vlastně jsem si nikdy nepřipustila, že se mi to nemusí vždycky podařit. Jakoby to samo o sobě nebylo dost hrozný, musel tam oxidovat i ten příšernej chlap. Nesnáším chlapy, co si myslí, že můžou porušovat pravidla a vyjít z toho jako frajeři. O něm jsem ale teď nechtěla přemýšlet. Teprve až mi z mokrých vlasů stékaly potůčky vody přes obličej, dovolila jsem si rozplakat se. Když to nikdo nevidí, nemusí to nikomu vadit. Domů jsem přišla až k večeru. William byl samozřejmě někde pryč a mě vlastně ani nezajímalo kde. Dala jsem si horkou sprchu a vlezla si do vyhřáté postele. Otočila jsem se k oknu a pozorovala, jak kapky dopadají na sklo. Mohla jsem něco udělat dneska jinak? Jinak líp? To, že tam Mary šla přece nebyla moje vina. Je fakt, že i kdybych hrozně chtěla, tak to nemůžu svést ani na detektivního pošuka. Natočila jsem si vlasy na prst a sledovala, jak světla z ulice kreslí na sklo zajímavé pohyblivé tvary. Teď byla ta pravá chvíle uvažovat nad tím jak, ale na to už jsem byla moc unavená.
Druhý den mě vzbudily světla. No, den, spíš ještě noc, protože bylo asi 6 ráno a venku byla ještě tma. V županu a pantoflích jsem sešla schody a šla rovnou ke vchodovým dveřím, kde si William povídal s nějakým mužem v policejní uniformě. "Quinny, vrať se nahoru, za chvíli za tebou přijdu," otočil se William, ještě než jsem došla na práh. Věděla jsem, co mi přišli sdělit a byla jsem připravená slyšet to co jsem věděla jako první, nebo vlastně druhá. "Víš, že nemám ráda, když se chodí okolo horké kaše," vrhla jsem na Williama pohled jako tehdy s mámou, "je něco, co bych měla vědět?" "Slečno Montgomeryová, je mi to moc líto, ale Mary Colemanová je mrtvá," vmísil se do hovoru policista. Slyšet to s takovou jistotou mě trochu rozhodilo z duševní rovnováhy, kterou jsem si urovnávala celou noc. Chvíli jsem přemýšlela, co říct. Lhát? Policii? Jsou tam všude moje otisky i na Maryině těle. Říct pravdu? A příští dva týdny strávit na policejních služebnách u výslechů? Shawn měl pravdu, nečekat na policii mělo něco do sebe. Rozhodla jsem se neříct nic. Tvářit se zdrceně nebyl problém a odejít se vztyčenou hlavou zpět do své postele, také ne. Rozhodla jsem se. Chci vědět, co se stalo. A já to zjistím.

Jak Ryan potkal detektiva
5.12.2016 I Shawn Carter Greaves

,,Nebe je modrý a zlatý, bílá je sluneční záře, horko a sváteční šaty, vřava a zpocený tváře....sakra...jak je to dál?" ulicí se rozléhá hlas opilého muže. Potácí se přímo středem cesty, v ruce má flašku a divoce s ní mává kolem, jako by se snažil trefit rytmus. ,,Jasněěě!!!!" zařve a pokračuje: ,,Žízeň je veliká, život mi utíká, nechte mě příjemně snít. Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky, zpívat si s nima a pít!!!!" Poslední slova onen muž zase zařve. Plouží se dál ulicí a je vidět, jak se rozhlíží kolem. ,,No to mě posypte vílím prachem, kde jsem?" zahuhňá muž opile a prudce se otočí. Jeho tělo ale takový nápor omámené alkoholem prostě nezvládne, setrvačností se dostane až k chodníku, kde muž spadne přímo do hromady popelnic. ,,Kapelooooo, hraj!!!" zahaleká opilec a klepe na stěny popelnic.
Jen chvíli předtím zvedne o jeden dům vedle jiný muž hlavu od motoru auta a sleduje přes kapotu otevřené dveře dílny. ,,To se mi snad zdá, kdo to tam tak huláká?" zamumlá muž s povzdechem a míří ke dveřím. Cestou si utírá ruce do starého hadru, který si zastrčí do zadní kapsy kalhot. Než se stačí dostat ke dveřím, zaslechne zvenčí příšerný lomoz. ,,Co to proboha...." než stačí doříct větu, už je venku před dílnou a zkoumá okolí. Nikde nikdo. Vtom zaslechne nedaleko od sebe hlas, který povzbuzuje kapelu. Muž se nechápavě rozhlíží kolem. ,,Býk už se v ohradě vzpíná!!!!" muž z dílny sebou trhne při dalším zvuku opilcova hlasu. Popojde pár kroků, až si všimne pohybu mezi popelnicemi. Založí si ruce v bok, zavrtí hlavou a pozoruje opilce v jeho provizorním lůžku. ,,Čau bejku, kde máš ohradu?" muž mezi popelnicemi vyprskne smíchy, když si všimne muže, který ho pozoruje. ,,Kde máš rozum, člověče?" reaguje muž z dílny a stále nechápavě vrtí hlavou. Jak jen se někdo může takhle ztřískat, myslí si. Muž v popelnicích se začne rozhlížet kolem sebe. ,,Já nevim." zvedne po chvíli šacování muž hlavu ke svému stojícímu společníkovi. ,,Tak to máš problém. Pojď, tady se nemůžeš válet, probudíš celou ulici." střízlivý muž začne opilce sbírat ze země. Ten si překvapivě nechává pomoci. ,,Tebe jsem taky vzbudil? Promiň." zamumlá opilec a pověsí se muži kolem ramen. ,,Hmmm. Tohle nebudeš potřebovat." muž z dílny zahodí opilcovu flašku a začne se s ním belhat k dílně. ,,Nééé, to byla Tiffany!!" zařve muž a začne natahovat, ale už se může jen ohlížet za zvukem tříštícího se skla. ,,Viděl jsem žirafuuuu. Stála v křoví a kejvala svym dloooouhym flekatym krkéééém. Já jsem ji viděl jak volizovala hrochovi hlavuuuu. Halooooo!!!!!!" začne opilec zase znenadání řvát, přímo do ucha svého záchránce. ,,Ježiši ticho, nemůžeš sklapnout?" tiší ho okamžitě druhý muž a jistě by mu rád zacpal pusu. ,,Promiň." škytne opilec a už se směruje do dveří. Náhle se svému pomocníkovi vykroutí a chce si to dovnitř zamířít sám, místo toho se ale rozběhne přímo proti zavřenému křídlu dveří. Následuje další rána jako z děla a opilec se převalí až do útrob dílny. ,,Co ty jsi za magora?" ptá se ho mechanik nevěřícně a vleze za ním do své dílny. Rychle za sebou zavře dveře a pak už se shýbá k opilci. ,,Byl jsem na safari!!!!!" začne opilec zase řvát. ,,Drž už klapačku!" okřikne ho mechanik a už podruhé ho sbírá ze země. Muž na zemi začne náhle vzlykat: ,,Byla tak krásná. Že byla tak krásná?" Chytí svého zachránce za límec a začne s ním třepat. ,,Byla tak krásná a teď je mrtvá! Ty její křivky. Zbyly z ní už jen kousky." muž už má na krajíčku a mechanik na něj jen zaraženě hledí. ,,Kdo to byl?" zeptá se soucitně. Sám ví, co to znamená ztratit. Muž si otře obličej a škubne rukou ke dveřím: ,,Tiffany!!! Zabils ji!!! Je mrtvá, mrtvá, mrtvá!!!!" Opilec se rozvzlyká a skoro by chtěl mechanikovi utrhnout hlavu. Ten jen zakoulí očima. ,,Jo tahle. Už je na lepším místě." prohodí ironicky a zase si opilce pověsí kolem krku. Vzlykajícího muže dovleče až ke staré matraci v rohu dílny. Opilec se od mechanika bez varování odstrčí, ale místo kontrolovaného pohybu padá na matraci jako pytel brambor. ,,Díky, cizinče." zahuhlá opilec do matrace. ,,Jsem Ryan." prohodí mechanik se založenýma rukama na hrudi nad opilcem. ,,A ty jsi....." nechá otázku volně viset ve vzduchu v očekávání odpovědi. Místo toho se ale ozve jen chrápání tlumené matrací. Ryan s vzdychne, zakroutí hlavou a vrací se ke svému autu. I kdyby vedle spadla atomovka, neznámého opilce to určitě neprobudí.